Vyberte stránku

Mohl být krásný letní den, nebo tehdy pršelo, kdo ví. Jedno je ale jisté, toho dne zaznamenaného letopočtu 11. Června 1659 se v hradním městě Saga narodil Cunemoto Yamamoto, chlapec který se stane velice významnou dějinnou postavou. Otec Šigezumi tehdy slavil sedmdesáté narozeniny a byl velmi dobrým a uznávaným samurajem sloužícím v klanu Nabešima.
V 9 letech začala jeho výchova samuraje u pana Micušige, vůdce klanu Nabešima. Ve 14 se stal členem klanu a ve 20 letech byl jmenován mladším sekretářem. V jeho 29 roce postihlo jeho příbuzné neštěstí a opouští do 33 let pana Micušigeho. Po svém návratu ke klanu byl vyslán ke dvoru v Kyotu ve funkci emisara. Daří se mu získat velmi vzácné opisy básnické sbírky Kokin-waka šu. Vysloužil si tím hlubokou vděčnost pána Micušige, který už dlouho toužil číst tyto básně, které byly u dvora tak přísně a důvěrně střežené.

Po smrti pána Micušige roku 1700 přijímá Cunemoto tonsuru a stává se mnichem. Šógun vydal nařízení, které zakazovalo aby samuraj následoval pána do smrti rituálem oibara – seppukou a pán Micušige to Cunemotovi také zakázal. Proto Cunemoto přijal jméno Džóšó Yamamoto a odchází jako mnich do poustevny na Kurocušibaru.
Roku1710 začal Džóšó diktovat Hagakure mladému samurajskému písaři Curamotovi Taširovi, který se později stal jeho pomocníkem a žákem. Hovory a moudrá slova byla zapisována do roku 1716, tehdy byly spisy dokončeny. 10. Října roku 1719 umírá Džóšó Yamamoto ve věku 61 let.

Je to krátký pohled do života slavného samuraje a mnicha. Pokud se chcete více vnořit do tajemství života Džóšóa a lidí kolem něho a jak vznikaly jeho spisy, které jsou nyní proslaveny po celém světě, přečtěte si knihu kterou napsal Stacey B. Day a Kijoši Inokuči pod názvem ,,Moudrost samurajů – životní stezka samuraje z kraje Saga.‘‘
Zde je malá ukázka moudrých slov, kterými se řídili samurajové a řídí se jimi i dnešní válečníci po celém světě…

Cesta Samuraje je založena na smrti. Meditace nevyhnutelné smrti by měla by měla být prováděna denně. Každý den, když je mysl i tělo v klidu, by měl člověk meditovat o rozervání šípy, střelami, kopími a meči. O odnášení rozbouřenými vlnami, o tom, že bude rozprášen velkým zemětřesením, že spadne z tisíc stop vysokých útesů, zemře na nemoc, nebo spáchá seppuku po smrti svého pána. A každý den bez vyjímky, by se dotyčný měl považovat za mrtvého. Toto je podstata Cesty Samuraje.

Je špatné, když se věci tříští. Na Cestě Samuraje se nemá hledat nic jiného. Platí to pro cokoli, čemu se říká Cesta. Pokud porozumíte věcem tímto způsobem, budete schopni slyšet o Cestách a budete čím dál víc v souladu sám se sebou.

Pokud by se mělo slovem říci co je předpokladem Samuraje, znělo by. Základ spočívá v naprosté oddanosti těla i duše svému pánovi. Nesmí se zapomínat, že pán je pro poddaného tím nejpodstatnějším.

Je dobré pohlížet na svět jako na sen. Když se vám zdají zlé sny, probudíte se a poznáte, že to byl jen sen. Říká se, že svět ve které žijeme se od zlého snu ničím neliší.

Pán Naošige pravil : ,, O zásadních věcech je nutné přemýšlet zlehka.‘‘
Což mistr Ittej doplnil výrokem : ,, Je proto nutné věnovat věcem malým větší pozornost.‘‘

Jak řekl jeden ze starších. Napadení nepřítele na bitevním poli je stejné, jako když se dravec vrhá na ptáka. Když vlétne do hejna, kde jsou jich tisíce, nezajímá ho žádný jiný, než ten kterého si vybral jako prvního.

Podle slov moudrých existovalo rčení : ,,Sedmkrát se nadechni, nežli odpovíš.‘‘ Pán Takanobu však pravil : ,, Přílišná rozvážnost může působit neblaze.‘‘Pán Naošige odtušil : ,, Sedmero věcí z deseti, které jsou loudavé a líné, je špatných. Samuraj musí umět řešit své záležitosti rychle.‘‘ Není-li vaše mysl pevná, nikdy nedosáhnete rozvahy. Je-li vaše mysl jasná a přímá, nezatížená strachem, rozvážnost sedmi nádechů postačí. Pevná mysl dolétne do nebes.

I kdyby Samurajovi náhle uťali hlavu, stále by byl ještě schopen provést jeden zásah s přesností. Pokud se stane pomstychtivým duchem a prokáže velké odhodlání, tak přestože je jeho hlava sťata, nezemře.

Pán Naošige jednou pravil : ,, Stezka bušidó vede do smrti. Desítky lidí nestačí na jednoho válečníka vycvičeného v bušidó. Velikých věcí dosáhneme jen tehdy, jsme-li ve svých činech opravdoví. Muž se musí stát fanatikem, musí svou posedlost smrtí umět vystupňovat až do extrému. Rozvážný člověk ztrácí schopnost správně načasovat svůj výpad. Ani kázeň či úcta k rodičům zde nemají místa. Bojová umění vyžadují posedlost smrtí. Podaří-li se vám dosáhnout posedlosti, kázeň a úcta k rodičům ve své nejčistší podobě v ní budou přirozeně obsaženy.‘‘

Když se samuraj rozhodne, že zabije člověka, pak i kdyby mělo být velmi obtížné uspět postupováním přímo, přemýšlení jak jít na věc oklikou nepomůže. Cesta samuraje je Cesta bezodkladnosti a proto je nejlepší vrhnout se do toho střemhlav.

Podaří-li se samuraji uchránit jiného člověka před hanbou, vykonal svou povinnost.

Slovo samuraje je pevnější nežli železo či zlato. Učiní-li samuraj rozhodnutí, buddhové ani bohové jej nemohou zvrátit.

Nic není podstatnějšího, než samotný smysl současného okamžiku. Celý život je řetězcem momentů jdoucích po sobě. Pokud člověk pochopí současný okamžik, nemusí už dělat nic jiného, nebo se o něco jiného snažit.

Z bouřky se dá mnohé naučit. Když se setkáte s náhlou přeháňkou, snažíte se nezmoknout a běžíte po cestě co nejrychleji. Pokud si třeba řeknete, že půjdete domů pod okapi, stejně zmoknete. Když jste rozhodnutí od samého začátku, nebudete zmateni, ačkoli promoknete úplně stejně. Toto poznání přesahuje do všech věcí.

V Kamigatské oblasti mají vázané košíky na svačinu které použijí jen jediný den, když se jdou dívat na květiny. Po návratu je zahodí na zem a pošlapou. Konec je důležitý u všech věcí.

Share This