Vyberte stránku

Každá země má své duchy, strašidla, démony a jiné nadpřirozené bytosti. Z toho vychází i víra lidí, nebo právě z té víry, strachu a fantazie pochází i ona strašidla. Zavedu vás do temných zákoutí noci na Japonských ostrovech. Ukážu vám strašidla a bytosti, které určitě neznáte a jsou stejně strašidelná a mocná jako ta naše. Pokud by někdo chtěl více prozkoumat báje a pověsti, a zjistit která strašidla pochází z kterého období a jak jsou stará, určitě se to doví v některých knihách o Japonsku. Nebudu zde proto příliš napínat a psát zdlouhavé letopočty a vrhneme se ihned na bytosti jiných dimenzí a sil.

 

           Strašidla byla otisknuta v časopise Kokoro, který vydává česko-japonská společnost, odtud čerpám a velice děkuji za poskytnuté informace.

Jednooký Kozó – malý mnich

Strašidlo velké jako malé dítě. Má ovšem pouze jedno oko a někdy i jednu nohu. Obvykle se zjevuje v mnišském rouchu jako malý buddhistický mnich. Původně byl Kozó jakýmsi malým bůžkem, který byl uctíván v řadě oblastí Japonska. Nejvíce příběhů ve kterých Kozó vystupuje pochází z období Edó ( 1603 – 1868 )

jednooky

 

Tengu – horský duch

Horské strašidlo, které létá vzduchem. A je snad nejznámějším japonským strašidlem. Snad proto, že je spřízněn s tajemným uměním nindžů. Lidé totiž věřili že skřítek Tengu je jiná podoba nindži, nebo jeho dávný předek. I samotní nindžové se za Tengu převlékali a vzbuzovali tak v lidech strach už jen na pohled.

Postavou se Tengu podobá horskému asketovi jamabuši, ovšem mívá dlouhé drápy, křídla a vějíř z peří. Je ozbrojen holí nebo mečem. Existují dva skřítci tengu, velký a malý. Velký Tengu má rudou tvář, dlouhý nos a pronikavý pohled. Malý Tengu je někdy nazýván ,,havraní‘‘ , protože místo nosu má havraní zobák.

tengu

 

Vlasový démon – Kami-oni

Japonci byli odedávna přesvědčeni, že vlasy mají zvláštní duchovní moc. Říká se také, že vůle zemřelého vstupuje do jeho vlasů. Vlasy jsou součástí těla, které jsme zdědili po rodičích. Pokud se s ostříhanými či vypadanými vlasy nezachází s náležitou úctou, změní se v démona, který dotyčného člověka sužuje.

vlasy

 

Mokrá žena – Nure-onna

Také jako mokré děvče nebo dívka. Objevuje se v podobě hada s lidskou hlavou, nebo častěji jako dívka či žena mokrá od hlavy k patě. Patří mezi mořské přízraky.

mokra_zena

 

Ijaja

Zezadu vypadá toto strašidlo jako krásná žena, ovšem když se k vám otočí, spatříte tvář starce. Jeden z příběhů vypráví o mladém mnichovi, který se vracel z nákupu rýže, když tu náhle na opuštěném místě zahlédl dívku. Zezadu vypadala jako jeho sestra a tak ji oslovil. Když se však dívka obrátila měla tvář vrásčitého starce. Mladík se polekal tak, že vysypal celý pytel rýže na cestu. Přízrak mu však laskavě pravil : ,,to jsem tomu dal, takhle tě vylekat.‘‘ a vyplatil mu peníze za vysypanou rýži.

divka_starec

 

Duch banánovníku –  Bašó-no-sei

Duch planého banánovníku, který na sebe bere podobu ženy. O tomto strašidle se vypráví i v Číně. Ono listy banánovníku za šera či v jasné noci opravdu působí dosti tajemně až démonicky. Proto můžete tohoto ducha potkat , když se v noci procházíte místy , kde je tolik banánovníků, že sami o sobě tvoří hustý les.

banan

 

Splašené ostatky – Kjókocu

Tento přízrak se zjevuje, pokud jsou ostatky zabitého člověka vrženy do studny. Nebožtíkova zloba a touha po pomstě je tak silná, že se stává duchem a straší lidi.

ostatky

 

Vichr z hor –  Jama-oroši

Strašidlo, jehož tělo je pokryto chlupy ostrými jako jehly. Někdy se mu také říká Horská bouře – Jama-araši.

vichr

 

Kočka s trojnožkou –  Gotoku-neko

Strašidlo s podobou kočky, někdy tříoké, s podstavcem na kotlík na hlavě. V některých pramenech je považována za druh kočičí příšery Neko-mata. Tu vidíte na obrázku.

kocka3

 

Zapálená koule – Taimacu-maru

Ohniivé strašidlo, které se uvolňuje z kamenů, které vrhá ze skal horský duch tengu. Oslnivých strašidel existuje celá řada, k těm obzvláště podivuhodným patří například ,,Plášťový oheň‘‘ –mino-bi, nebo ,,Liščí plamýnky‘‘ – kicune-bi.

zapalna_koule

 

Slídivé sukno       – Hatahiro

Byla jednou jedna tkadlena a té odešel jednoho dne muž z domu a zmizel neznámo kam. Tkadlena proto vetkala svůj žal do sukna. A když bylo sukno hotové, dostalo podobu hada a vydalo se zbloudilého muže hledat. A snad ho hledá doposud.

sukno

 

Plamen staré lucerny – Koró-ka

Japonci mají v zahradách kamenné lucerny a tak se někdy stává, že uprostřed noci se v jedné takové staré lucerně zažehne plamen. To mívá na svědomí právě duch ,,plamene ve staré lucerně‘‘.
Dalším ohnivým strašidlem je ,,Ďábelský oheň‘‘ – Oni-bi. Hoří jím pot a krev vsáknuté do hlíny někdejšího bojiště.

plamen

 

Dvouocasá kočka –    Neko-mata

Stará kočka může člověka očarovat, dokonce ho i sežrat .Takovému strašidlu se říká Neko-mata, pokud má rozeklaný ocas, anebo zkrátka Bake-neko, neboli kočičí strašidlo.
Duchové koček, nenávist koček, byli velmi častými náměty strašidelných příběhů.

dvouocasa

 

Mýval –  Tanuki
        
         O mývalovi, který obluzuje lidi, se v Japonsku vypráví spousta příběhů. Mývalové ale mohou být i docela milý a srandovní, například když se za měsíčních nocí sdružují a bubnují na svá oblá bříška jako na malé bubínky.
         Nejvíce příběhů se vypráví na ostrově Šikoku, přestože tam na mývala sotva kdy narazíte. A jak je to možné, inu takto :
         ,Stalo se kdysi dávno, že si pán macujamského hradu jednoho dne všiml, že místo jedné ženy má na svém hradě dvě, jež jsou si k nerozeznání podobné. Aby zjistil, která je ta pravá jeho žena, zavřel obě do šatlavy a nechal je tam několik dní bez jídla. Když jim jídlo konečně poslal, sám z úkrytu bedlivě sledoval, co se bude dít. Jedna z dam se v poklidu chopila hůlek a způsobně začala hodovat, zatímco druhá se na jídlo vrhla a zhltla jej, hlasitě mlaskajíc. Když se na ni stráže vrhli, ukázalo se, že ve skutečnosti to žena není, ale jen starý mýval. Hradní pán odsoudil mývala k smrti na hranici. Tehdy se shromáždilo na tři tisíce mývalů a svorně prosili hradního pána o milost pro svého druha. Hradní pán se nakonec nechal obměkčit, ale pod podmínkou, že všichni mývalové opustí ostrov Šikoku. A tak se stalo, že všichni mývalovéodešli ze Šikoku do oblasti Čugoku na ostrově Honšů. A tak na ostrově Šikoku nepotkáte mývala….,
myval
Liška  –  Kicune
         O lišce, která umí očarovat člověka se též vypráví mnoho příběhů po celém Japonsku. Liška se nejčastěji proměňuje do podoby nádherné mladé dívky.
         Často se vypráví příběhy i o posednutí liškou, ve kterých liška zcela ovládne lidského ducha a posedlý člověk působí dojmem šílence. Což by znamenalo že dost lidí i v naší republice je posednuto liškou že.
         Spojení,,vítání liščí nevěsty‘‘ označuje světelné jevy, podobné průvodu svatebčanů s lucernami, který vítá nevěstu v jejím novém domě. Může jít o déšť za slunného počasí, kdy se kapky vody třpytí mezi paprsky, a nebo o průvod bludiček. Říká se, že toho, kdo spatří průvod liščích svatebčanů na vlastní oči, čeká velké neštěstí.
         Ovšem na druhou stranu je liška velmi spravedlivé zvíře, které nikdy nezapomíná na dobro, které jí někdo prokázal. Existuje mnoho příběhů, ve kterých lišky oplácejí lidem jejich dobré skutky vůči nim.
         Ve svatyni Ódži Inari v dnešním Tokiu, se kdysi na Silvestra scházeli lišky z celé oblasti Kantó. Podle plamínků , které vydechovaly, věštili lidé, jaká bude příští rok úroda.
Žena s dvojími ústy –     Futa-kuči onna
        
             V provincii Šimósa žila kdysi jistá žena, která hýčkala dítě, které sama porodila, zatímco dítěti po předchozí ženě nedávala vůbec najíst. To nakonec zemřelo hlady. Časem se jí narodilo další dítě, velmi podivné. Mělo ústa i na zátylku a vlasy podobné hadům, kteří odnášeli potravu a krmili jí ústa vzadu na hlavě. Když se stalo, že ústa několik dní nedostala najíst, velice trpěla…

dve_usta

 

Kowai
        
            Toto slovo označovalo pyšného, tvrdohlavého a zaslepeného člověka, který se za života otáčel zády k buddhově nauce, nevážil si lidí, bral, co mu nebylo dáno. Pro přemíru zlých skutků nenalezl pokoj ano po smrti a musel se znovu a znovu zjevovat na tomto světě. Říká se, že od tohoto termínu je odvozeno slovo kowai, kterým se označuje vše, co nahání hrůzu a z čeho má člověk strach.
kowai
Duch odkazu –      Juigon júrei
   ,,Kdo lpí na tomto světě, nikdy nedosáhne buddhovského probuzení‘‘. Komu učaruje bohatství, kdo se nedokáže vyhnout lživým a prázdným řečem, ten se po smrti stává duchem a bloudí v tomto světě.

odkaz

 

Černozubá tlama –  Haguro bettari
           Tomuto strašidlu se v oblasti Kantó říká ,,Mnich bez tváře – Noppera-bó‘‘. Tato strašidla jsou prý výsledkem neúspěšných pokusů lišek a mývalů v proměnu v člověka.
         , Jistý muž spatřil před svatyňkou vodního božstva postávat jakousi ženu. Přiblížil se k ní zezadu a zeptal se, kterak se jmenuje božstvo, jemuž je svatyně zasvěcena. Osoba se měla beze slova k odchodu, proto ji muž chytil za rukáv. Osoba se otočila, ale její tvář neměla oči, obočí či dokonce uši a nos, jen ohromná zubící se ústa.‘
cernozuba
Horský savec –  Jama-čiči
           Jde o strašidlo, které žije skrytě v lůnu hor. Uvádí se, že největší množství těchto strašidel sídlí v oblasti Tóhoku. Nepozorovaně se přikrade ke spícímu člověku a nasaje jeho dech. Pokud při tomto počínání někdo strašidlo přistihne, postiženého člověka čeká dlouhý život. Pokud ovšem nasaje strašidlo dech beze svědků, postižený druhého dne zemře.
horsky_savec
Duch smrti –    Šini-gami

Duch člověka, který zemřel nepřirozenou smrtí, může jiného člověka přivést do stavu, který vede k obdobné smrti. Například pokud se neočistí místo, kde došlo k sebevraždě nebo vraždě, je pravděpodobné, že tam opět někdo zemře.

duch_smrti

 

Tančící hlavy –     Mai-kubi
Legenda z mysu Mana-dzuru na poloostrově Izu vypráví o trojici padouchů jmény Kosanta, matašige a Akugoró. Ti kdysi v polovině 13. století v opilosti začali šarvátku, která skončila jejich smrtí. Akugoró sťal hlavu Kosantaovi a s ní potom pronásledoval Matašigeho. Na pobřežní skále došlo k souboji. V zápalu boje se oba bojovníci zřítili ze skály přímo do rozbouřeného moře. Ovšem i tam pokračovala jejich nenávistná šarvátka do doby, než oba vypustili duši vyčerpáním a vztekem. Od těch dob hlavy všech tří výtečníků bojují nadále v krvelačném boji duchů, proto se kolem mysu Mana-dzuru vyskytuje tolik vírů.

tancici_hlavy

 

Božstvo větru –     Kaze no kami
        
           Prý nemoci a neštěstí způsobuje ,,zlé povětří‘‘ ( džaki ). Božstvo větru je také jedním z druhů takovéhoto ,,zlého povětří‘‘. Přilétá s větrem na rozmezí teplého a studeného vzduchu a vydechuje vlhký žlutý vánek. Koho tento vánek zasáhne, ten určitě onemocní těžkou nemocí a bude se velice trápit v urputných bolestech a horečkách.
bozstvo_vetru
Vysunovací krk –  Rokurokubi
           Jedno z mnoha známých strašidel v období Edo. Mužská varianta tohoto strašidla zvaná ,,Přehlíživý mnich ( Mi-koši njúdó )‘‘ se vyznačuje mnišským zjevem a především obřím vzrůstem, který mu umožňuje vztyčit se zpoza zástěny, ze zadu se sehnout nad člověkem a pohlédnout mu do tváře. Ovšem ženská varianta tohoto strašidla pouze vysouvá svůj dlouhý tenký krk, jinak se jeví jako obyčejná žena.
Sněžná žena –  Juki-onna
          Přízrak který se zjevuje v době, když padá nejvíce sněhu. Populární a hojně vyskytované je proto v oblastech s bohatstvím na sníh. Jméno má řadu krajových variant, které označují jak krásnou dívku tak i šerednou babiznu – Jukionnago, Jukidžoró, Jukinba, Jukionba, Jukisugata, Jukifurisugata.
         Sněžná žena má obličej bílý jako sníh, sama oděna do bílého a srdce velice chladné, jako ona sama.
         ,, Říká se, že je zapotřebí, aby se děti vracely brzy za světla domů, neboť za chladných zimních nocí, zvláště za úplňku, se odjakživa zjevuje Sněžná žena a snad i hledá svou oběť nebo jen bloudí krajinou.‘‘
snezna_zena
 
Vodník –      Kappa
          Příběhy o vodnících jsou známé po celém Japonsku. Různé typy vodníků žijí na všech místech, kde je možno nalézt větší množství vody – jezera, tůně, řeky, bažiny, ale i v mořích. V jednotlivých krajových nářečích existují pro vodníka různá označení. V některých případech jde pouze o výslovnost, např Kappa. Jinde označení vodníka připomíná, že byl původně bytostí vznešenou a uctívanou – Kawa-no-tono, Kawa-no-nuši, neboli Pán, Vládce řek. Jako o božstvu vody se o něm hovoří i v kronice ,,Nihon šoki.‘‘
         Když se někdy božstvo vod proměnilo ve strašidlo, začaly se vyprávět příběhy o jeho dobrých a zlých skutcích. Jednou pustošil pole, jindy lidi zachraňoval, jindy pomáhla se setím a sklizní. Aby se vodníci přiměly je konání dobrých skutků, obětují se jim při červnových slavnostech jejich oblíbené okurky.
vodnik
Share This