V zahradě, v odpoledním klidu, tam ve stínu stromů, se dnes posadil čínský císař Šeng-Nung. Meditoval u ohně, snad o vladařských povinnostech, snad nad úplně jinými problémy, nebo jen tak jeho zrak se upínal do dálky a srdce se povzneslo nad tou krásou přírody. V ten čas snad pozapomněl na vše okolo a snad i na to, že je čínským císařem a vladařem této země. Bylo to někdy okolo roku 2 737 před Kristem, jak zaznamenali písaři císařského dvora nebo sám císař, když se navrátil v palác. Co vlastně zaznamenali ? Inu, příběh toho dne, toho času poledního, tam ve stínu stromu, událost, která byla počátkem Cesty.

           Zvedl se mírný větřík a ze stromu se počaly snášet lístky. Několik malých polosuchých lístků napadalo i do císařova kotlíku, kde se ohřívala voda. Proč a nač se neuvádí nebo se na to pozapomnělo. Jisté je, že lístky vodu ochutily louhováním v ní. Císař vodu poté, co listy stromu odstranil, ochutnal, snad proto, zdali poslouží účelu, pro jaký tam byla, nebo měl žízeň, byl zvědav, co zbarvilo vodu a jak vlastně chutná. Otázek je mnoho, hlavní je, že onen nápoj, který vznikl, císaři zachutnal.

           A na světě byl první nápoj čaje. A jelikož ho právě ochutnal člověk v tak velké zemi, s tak velkou kulturou, který odstartoval tu krásnou Cestu, můžeme i dnes nad douškem čaje vidět onu krajinu a pocítit polední žár ve stínu čajovníku, tam někde pod horami v daleké zemi. Přeji vám, abyste si vychutnali svůj čaj tak, aby vám přinesl klid do duše a znovu jste se ocitli na starodávné Cestě, která nikde nekončí a počátky má v daleké minulosti.

{jos_sb_discuss:6}