KATANA   MATSURI   2011

     Dne 17.9.  se  v budově Policie České republiky na Karlově konal letošní, již několikátý ročník Katana macuri neboli svátek japonských mečů. Osobně mě velice potěšilo, že se na plakátu akce objevil mistr našeho stylu iai a tamešigiri Nakagawa sensei, a velmi mě rmoutí, že nemohl vzít účast osobně, neboť dorazí z Japonska až příští měsíc.

    Od deváté hodiny ranní se k budově odsvěceného kostela, hostící sbírky muzea, počali scházet návštěvníci této znamenité akce, velice pěkné počasí po celý den se pozitivně promítnulo do jejího zdárného průběhu. Zásluhu na uspořádání akce nese Bohouš Planka, zakladatel, dobrý duch a předseda Společnosti pro studium japonského meče Nihontó kenkjúkai. Znamenité ukázky čínských (slečna Slabá) i evropských bojových umění včetně zkoušky seku a lukostřelby (S.E.B.U. ) poukazovaly na to, že je akce ekumenicky otevřená i jiným aspektům meče než jen japonským. Za zmínku stojí i legenda českého bojového a scénického šermu, Štěpán Lars se svými svěřenci, kteří s mistrovstvím sobě vlastním přesvědčivě dokázali, že kvalitně prezentovaný evropský šerm za asijským v žádných ohledech jako bojové umění nezaostává.

    Evropský sportovní šerm byl důstojně zastoupen nejstarším českým oddílem Riegel, jehož člen, Leonid Křížek, který na Katana macuri taktéž zavítal, je známým a respektovaným publicistou na poli militárií a vojenské historie. Japonská část programu byla saturována stánky Česko – japonské společnosti, jejíž součástí je pořádající subjekt Nihontó kenkjúkai, takže bylo možno si zakoupit publikaci ČJS, rýžovou hněténku a čaj či popatřit na ukázku kaligrafie. Z japonských bojových umění bylo možno popatřit na ukázky japonské lukostřelby kjúdó pod supervizí jedné z nejvýznamnějších osobností české scény bojových umění, Václava Kučery a sportovní šerm naginatou (Zaicu sensei, oddíl Gorenkai). Divácky atraktivní ukázku svého pojetí boje ve zbrojích předvedli adepti Togakure rjú pod vedením Luboše Pokorného sensei. Katana macuri navštívil – bohužel pouze jako návštěvník – i Pavel Slavík sensei, další výjmečná osobnost Togakure rjú v Čechách.

    Avizovaná soutěž v tasení meče, nótó taikai, se bohužel pro menší zájem účastníků nekonala, ale představuje zajímavý inspirační prvek na příští ročníky. Například tamešigiri taikai by mohlo prospět k popularizaci a rozšíření této zajímavé disciplíny.

   Kultura byla prezentována českým Kwai Čengem, milým člověkem a neúnavným propagátorem hry na flétnu šakuhači ve stylu komusó, Vlastíkem Matouškem.

    De facto jediné originály japonských mečů zapůjčila na ukázku ze svých sbírek společnost Bušidó, www.busido.cz , která je neúnavným propagátorem tradiční japonské kultury a je dlužno poznamenat, že se jednalo o kolekci toho nejlepšího, co se v Čechách v státních i soukromých sbírkách nachází. Kolekce obsahovala wakizaši od legendárního Muramasy (škola Sengo, Ise), katanu od mistra 1.generace Tanba no kami Jošimičiho (Ósacká linie), dva koto meče školy Gassan, wakizaši od Osafune Jasumicua etc…Slovem meče japonské muzeální kvality. Úroveň vystavovaných mečů vysoce ocenila i delegace japonského velvyslanectví.

    Jedná se o předznamenání chystané velké výstavy japonských mečů a cub, plánované na Karlově na podzim příštího roku. Výstava pod čestnou záštitou japonského velvyslanectví, kterou budu mít tu čest kurátorovat, představí meče, cuby a další artefakty související se samurajskou kulturou středověkého a předmoderního Japonska. Mečířská produkce byla zastoupena jen jednou vystavující osobností, a to dosud neznámým Rado Štovčíkem ze Slovenska, jehož meče mě naprosto nadchly a okouzlily. Rado si sám zhotovuje vlastní orošigane a je tvůrcem i velice kvalitního koširae, horimono etc., bezesporu se jedná o velmi nadaného mečíře se slibnou budoucností.

    Potěšil i stánek s prodejem velice kvalitních kopií čínských mečů z různých období dějin. Prodejce a mistr čínských bojových umění, Michal Zezulík (emperor-swords.cz ), byl abilní podat ke každé překrásné, často damaškové zbrani, velice kvalitní a zasvědcený výklad. Je to velký přínos pro svět bojových umění, spojující v obecném povědomí dosud čínské zbraně s jejich nechutnými staniolovými wu-šu atrapami. Samozřejmě toliko cvičení s reálnou zbraní s sebou přináší cvičení autentického bojového umění, kompromisy vedou ke gymnastice a kazí techniku, to platí v Číně stejně jako v Japonsku. Pěkné mečové stojánky (katana kake) a bokutó prezentoval „Mythos” Králík, mimo jiné zhotovující krásné goza dai (stojánky na makiwary pro tamešigiri), které používáme k dlouhodobé spokojenosti i v našem dódžó.

    Slavnost mečů, katana macuri, skončila o páté hodině večerní. Bylo radostné setkat se s množstvím přátel, často mimopražských, které má člověk možnost vidět jen jednou ročně při takovéto příležitosti. Ostatně sdílená radost z japonského meče je možná jedním z největších pozitiv spolkové, badatelské a osvětové  činnosti dvou spřátelených společností japonského meče, pořádající Nihontó kenkjúkai a naší Czech Tóken Kai. Osobně jsem si pro zaneprázdněnost coby expert a poradce pro sběratele nemohl jednotlivé programy prohlédnout, ale bezesporu se opět jednalo o úspěšný počin, který poučil, potěšil a již nyní se těším na další ročník.