Jedna krásná česká pohádka končí slovy ,,Ať už Peklo bylo nebo ne, vymyšleno bylo pěkně.‘‘ A zdali opravdu existuje či nikoli, nechám opravdu na každém z vás. Pravda ovšem je, že určitě každý z nás, když byl malý na čerty věřil, hlavně když chodili a stále ještě občas chodí, s Mikulášem a Andělem v prosinci.

My se ovšem přeneseme do Japonska. Jak je to s Peklem, čerty a ďáblem tam ? Inu Japonské podsvětí vychází z víry buddhismu, který je zde ve velké míře vyznáván. A lidé o něm moc nežertují jako my. V pekle ,,džigoku '' lidé po své smrti trpí v ohni za zlé činy spáchané za svého života. Mezi zlé činy považují Japonci pět hlavích hříchů, vraždu, krádež, lhaní, opilství a manželskou nevěru.

Podsvětím protéká řeka Tří cest ,,Sanzu no kawa‘‘ , k níž zemřelý příjde sedmého dne po své smrti. A tady se rozhodne kam se vydá, dle toho jak kdysi žil. První cesta vede do Ohnivého pekla, druhá do Říše hladovějících a třetí k Nenasytným duchům. Ale je zde ještě další možnost. Ti šťastnější nemusí cestovat žádnou z těchto cest, ale zrodí se znovu buď ve světě lidí, nebo přímo v Nebeské říši. Ti méně šťastní se zrodí ve světě zvířat, ryb, ptáků a hmyzu.

Poblíž řeky Tří cest také sídlí obryně Šozukababa, která strhává z mrtvých zbytky jejich oděvů.

Podsvětí je také plné božstev, v jejichž čele je deset hrůzných všemocných pekelných králů. Hlavním pekelníkem je ovšem vždy jen jeden a tady je to král Emma-ó, jenž má u sebe zrcadlo Života, v němž se odrazí dobré a špatné činy všech lidí za jejich života.

V dnešním moderním Japonsku už ale málokdo věří v tento svět, který je jedním z pěti buddhistických světů. Přesto si ale málokdo dovolí žertovat s pekelnými ďábli a démony ,,džigoku no oni‘‘. Stále budí respekt všech Japonců, stějně jako naši čerti a rohatí u nás.




Informace čerpány z knihy - 99 Zajímavostí z Japonska.