Příběhy o vodnících jsou známé po celém Japonsku. Různé typy vodníků žijí na všech místech, kde je možno nalézt větší množství vody – jezera, tůně, řeky, bažiny, ale i v mořích. V jednotlivých krajových nářečích existují pro vodníka různá označení. V některých případech jde pouze o výslovnost, např Kappa. Jinde označení vodníka připomíná, že byl původně bytostí vznešenou a uctívanou – Kawa-no-tono, Kawa-no-nuši, neboli Pán, Vládce řek. Jako o božstvu vody se o něm hovoří i v kronice ,,Nihon šoki.‘‘

         Když se někdy božstvo vod proměnilo ve strašidlo, začaly se vyprávět příběhy o jeho dobrých a zlých skutcích. Jednou pustošil pole, jindy lidi zachraňoval, jindy pomáhla se setím a sklizní. Aby se vodníci přiměly je konání dobrých skutků, obětují se jim při červnových slavnostech jejich oblíbené okurky.