Zavedu vás mezi vyznavače kultu Rathmy. Mezi mocné mágy, kteří hlídali rovnováhu života a smrti, posílali démony zpět do pekel za pomocí mocných kouzel, které většina smrtelníků nikdy nepochopí. A to co lidé nechápou, toho se bojí. Snad i proto, že nekromanti jim až moc připomínají svými kouzly fakt, že jsou křehcí a smrtelní a že kdokoli z těchto pobledlých lidí v černém je mohl ovládat jak za živa tak i po smrti.

          Vyznavači Rathmy si ovšem nezahrávali se smrtí jak se všeobecně věřilo.To by bylo proti jejich přesvědčení. Spíše se naučili mocná kouzla, která dovedou život vyvolat i po smrti. Napomáhali rovnováze běhu světa, ne ničit a zotročovat si duše zemřelých. Nekromanti dobře věděli, že musí existovat rovnováha mezi činy vykonanými během života a po něm a zastávali názor, že všechny by měli být vykonávány s úctou k oběma těmto stavům. Rovnováha přírody určí zda bude někdo žít nebo zemře, a bude se podílet na rovnováze světa na jiném místě existence. Samozřejmě stejná rovnováha vyžadovala, že tam kde je nějaká naděje na zachování života, ti kteří mohou něco udělat, tak učiní. Tak říká Rathma. Rathma učil pragmatismu ne cynismu.

         Jejich náboženství by se dalo přiblížit takto. Přívrženci Rathmy věřili, že svět seděl na hřbetu draka Trak‘Oula , který sloužil jako středová osa a tím pomáhal udržet nebeskou rovnováhu. Každý z nekromantů nosil malý rudý amulet tohoto draka s vyceněnými zuby a planoucíma očima a jejich prosby a motlitby se vztahovali právě k němu.

         Odmalička byli vychováváni k samostatnosti a osamělému životu a zvykli si i na vražedné pohledy lidí i na odpor v jejich očích, když uzřeli pobledlého mága.  Byli vycvičeni nejen v oné mocné magii, ale i v přípravě lektvarů z bylin, ve výrobě rozličných nápojů z koření, které poskytovala sama džungle. Laboratoře a tajemná zákoutí prastarých chrámů skýtali nejedno tajemství života a smrti. Ne všechna kouzla byla totiž založena na krvi a vyvolání mrtvých, ale i na bylinách a lektvarech. Ovšem i samotné váčky s práškem, který většinou nekromanti nosili přivázaný za pasem, skýtali drcené lidské kosti, a nejen ty.    
        Jedno z mocných kouzel se skládalo z tohoto prášku smíchaného s bylinami. Když se nasypal do očí mrtvému, který zcela nedávno ještě dýchal a zemřel nepřirozenou smrtí, přidala se k tomu černá tekutina z lahvičky lektvaru a nalila se do úst mrtvému, nakreslil se na hrudi kruh a čára se protáhla až ke krku, čelisti a zakončila u úst za pomocí odříkávání zaklínadla, mohl se Nekromant dovědět o posledních okamžicích mrtvého, aniž by porušil jeho klid či trápil jeho duši. Pohled do očí mrtvého s nasypaným práškem vtáhl mága do říše mrtvých, kde si ovšem i on jakožto smrtelník musel dávat bedlivý pozor na zrádná zákoutí magie.

         Jen jsem nastínil mocnou magii a život učedníků Rathmy, ale nyní se dostáváme k tomu, proč jsme tady v Jižních močálech uprostřed džungle. Každý z nekromantů měl dýku a né ledajakou. Byla tvaru plazícího se hada, slabou záštitou a hlavicí v podobě lidské lebky, či lebky jiného tvora. Vyřezána z čisté slonoviny a velice mocná tím, jak každý z nekromantů, který ji vlastnil, vložil do své dýky mocná zakletí a kouzla. Takže i když se to na první pohled nezdálo, byla ostřejší, pevnější a přesnější v boji než jakákoli jiná zbraň. Sama o sobě poskytovala ochranu jak před fyzickým, tak i před magickým útokem. Zbraň s níž mohl mocný mág provádět ještě mocnější kouzla. Vyvolávat Golemy, nechat mluvit samotné prastaré lidské lebky dávno pohřbených válečníků, otevírat portály, sesílat hrozivé kletby a hlavně v boji pronikat i zakletou zbrojí bojovníků, nebo tvrdým krunýřem démonů. Proto se jich samotní přisluhovači pekel báli a jejich mocných dýk ještě více.

         Další z kouzel, tentokráte s dýkou, které vám ještě nastíním, se například stávalo z namočení dýky do krve náhle zemřelého bojovníka, který zemřel tragickou smrtí a nekromant potřeboval zjistit jak a proč zemřel. Špička se tedy smočila v krvi, rukojeť dýky směřovala dolů a mág vyslovoval kouzlo. Vyslovil další zaříkávadlo a zabodl dýku do země, či kamenné podlahy hrobky. Dýka jí projela lehce bez odporu. Poté začali kapky krve dýku obklopovat a počali formovat malou postavu, dvakrát větší než samotnou dýku. Nekromant ještě nakreslil do vzduchu před postavu několik znaků a dokončil zaklínadla. V rudém světle se zmaterializovala postava zemřelého ve skutečné velikosti, od hlavy k patě rudá, přízrak mrtvého, nikoli jeho duch jak by se mohlo zdát. Nyní se mohl jednoduchými otázkami Nekromant dozvědět co potřeboval.

         Dýka velice mocná, v rukou které ji utvářeli ještě mocnější. Proto jsem osobně rád, že tito mágové stojí na straně dobra a podílejí se na rovnováze sil v boji Temnoty a Světla.