A potom to příjde. Kov se střetne s kovem, odlítne jiskra a adrenalin ve vaší krvi je na maximum, srdce pumpuje a vy se snažíte porazit svého protivníka stejně zručně, jako on vás. Na závěr poznámka - nezatínejte moc zuby, vede to ke skřípání a je to rušivý zvuk při souboji, děkuji.

        Pokud se chcete dozvědět něco z historie, nu budiž, ale myslím si, že historie je celkem nuda. Kdo by chtěl číst, kdy si první lidé kusem čehosi, co už možná připomínalo meč, usekli hlavu, či se prokláli. Ale patří to k duši meče a nebylo by čestné vynechat jeho zrod. Takže se tou nudnou historií přeci jen prokoušeme, aby na konci mohl zůstat - meč. Nuže vzhůru o tisíce let zpět k narození našeho miláčka.
Zrozen v žáru ohně, kalen v nejčistších vodách, nebo krvi nepřátel a nabit magickou energií. To by byla krása, ovšem pravda je trošinku jiná a méně barevná. Historici tvrdí, že technologie na zpracování kovů má zřejmě počátek v Mezopotámii věku toho 3 500 až 3 000 před Kristem. Zřejmě první použitelný meč byl odlit z mědi. On to vlastně meč jako takový moc nebyl, spíše by se dalo říci delší dýka. Zkuste si bojovat s měděným mečem, je to celkem sranda, ale zase na druhou stranu nerezaví a má krásnou zelenou barvu postupem času neúdržby.

       Později nám chytří lidé dokázali připravit meč z bronzu. Délka se prodloužila a pohybovala se mezi 75 - 90 cm. Kov měl při správném zpracování vysokou pevnost v tahu a taky byl odolný proti korozi a většímu poškození.
Chvíli nám to vydrželo, měli jsme se čím zabíjet, s čím si zdokonalovat šermířské umění a dobývat další území. Ale lidem to stále nestačí a koumají a koumají, i když spíše pro účel zemědělský než pro bojové záměry, ale kdo ví jak to bylo, krev je krev. Hlavní ale je, že Chetité byli odpovědni za obrovský pokrok. Kolem roku 2000 před Kristem začali tito lidé s tavením železa a podíleli se na větším rozšíření po světě. Železo jako takové znali v Asii už před 3 000 lety p.n.l. , ale nikterak ho nerozšiřovali.

       K největšímu pokroku ve výrobě mečů došlo zřejmě v letech 900 - 500 p.n.l. Už se nejen hodnotila krvavá hodnota meče, ale i jeho umělecká stránka. Meč se začal zdobit a zkrášlovat. Překrásné rukojeti s mnoha tvary a ozdobami, dokonale vyleštěná čepel a hladké ostří. Díky železu mohli být čepele mečů dlouhé až jeden metr.
Po roce 500 p.n.l. většina výzdoby mečů začala mizet a opět se více důrazu kladlo na kvalitu čepele a její funkční hodnoty.
V dalších letech prodělal meč mnoho podob, nejen co se týče délky a šířky čepele, ale i výzdoba se začala velice cenit. Ale o tom si budeme povídat pomalu během našich setkání ve zdejší Zbrojírně.

      Historii dle pramenů z per historiků máme letem světem za sebou. Ovšem co by to bylo za svět, kdyby se nezatajovali jiné informace, které by moc nesouviseli s dějinami a vývojem. Ale pravda je již taková, ač se některým líbí či nelíbí. Z jiných per, jiných historiků, nebo spíše badatelů fantastů, se můžeme dozvědět o mečích z velmi dobré oceli již z doby před více než 10 000 lety p.n.l. Nemožné? Do dnešních časů se vedou spory o existenci Atlantidy, nebo kdo postavil Sfingu a proč. Tak proč nevěřit, že ocelový meč byl svírán v rukách bojovníka dávné civilizace, před tolika tisíci lety.
        A do třetice všeho dobrého, jak se říká. Nejen, že budeme procházet historií pradávnou i nedávnou, ale podíváme se i do světů, kde chladné zbraně tvoří nedílnou součást života. Svět Fantazie a Snů. Svalnatí bojovníci, nekromantičtí mágové a krásné spoře oděné dívky, ti všichni jsou nám také dobře známí. A věřte, že v tomto světě jsou zbraně, nad kterými se tají dech, otázkou života a smrti. Rozproudí vám krev více pohled na hru svalů, ladné křivky dívky, nebo bojové umění ovládající meč? Ale to už je na každém z vás, co vám rozproudí krev v žilách více.
       Ovšem je tu i strana nejen těch krásných svalů a ladných křivek, ale i strana Temnoty, kde se skrývá někdy až děsivá a někdy až smrtonosná ohyzdnost tvorů, jež mají také chladné zbraně a dovedou se s nimi velmi dobře ohánět.
        Ať jste zastánci jakýchkoli teorií historie a příznivci jakéhokoli světa, všichni do jednoho si můžeme říci, že jsme rádi, že chladné zbraně přežily do dnešního 21. století a stále mají svá uplatnění. A dodávám, že je to hodně zkrácená verze historie co je zde napsáno.       

       Pokud tedy máte zájem se dozvědět více, určitě neodcházejte od vašich obrazovek a čtěte dále. Nečekejte linii "začínáme A a končíme Z". Naopak, budu zde ukazovat a psát o zbraních tak, jak mi přijdou pod ruku. Sem tam se vrátím k historii, nebo nějaké pověsti, přidám i několik sentimentálních řečí starce a vzpomínky na mládí, ale i žhavé novinky ze současnosti. Proto se pohodlně opřete ve svých křeslech, začínáme....