Stará království ještě starších zemí a zapomenuté národy bojovníků. Husté porosty tajemných končin, hlubokých lesů, které obývali jen ti nejsilnější válečníci, spojeni s přírodou. Báli se jich vojáci, obyvatelé měst a vesnic. Byli barbary, lidmi se zvířecím životem, tak potupným pro disciplinovaného člověka s kulturou měst. Ale opak byl pravdou. Barbaři měli skvělou bojovou taktiku, sílu, kterou utvářeli v ustavičných bojích, jak klanových, tak i se svými nepřáteli. Jejich víru tvořili duchové zvířat a přírody, magie jim nebyla cizí, ale jen stěží ji ovládali. Spíše věřili v dobrou pádnou zbraň a své umění s ní zacházet. Byli prakticky stále v kontaktu se smrtí a zbraněmi, boj pro ně byl životem, krev vodou a adrenalin drogou.

            Jeho zbraň, sekera, byla většinou obouruční, ale jsou i vyjímky. Někteří bojovníci používali dvě jednoruční sekery. Zde záleží na stylu boje, klanu, chuti a umění daného válečníka. Také může být sekera oboustranná, jednostranná, což lze také rozdělovat dle velikosti plátů a zakončení na druhé straně plátu seker. Uvedu příklad jedné sekery, kterou vlastním i já a kterou zde můžete vidět.

            Velký plát s jedním malým na druhé straně, oba mající oboustranné ostří. Dlouhé topůrko, tak aby se dalo se sekerou dobře bojovat obouručně, ale pokud máte dosti velkou sílu v pažích, malou únavu organismu a vydržíte mávat s tak mohutnou a těžkou zbraní déle než váš protivník například mečem, můžete s ní bojovat i v jedné ruce a druhou přikusovat svačinu na posilněnou během krutého boje o život.

            Zakončení topůrka u plátu je tvořeno trnem, někdy plní svůj účel, ale jako jiná zakončení, i toto je spíše pro krásu sekery. Dolní zakončení byla též různá, většinou ale bývaly větší hlavice, s různou výzdobou.

            Proč sekeru a né meč ? Inu z jednoho prostého důvodu se tu naskýtá odpověď. Výroba sekery není tak složitá, jako vykovat dobrý meč. Zde se neklade takový důraz na kvalitu plátu, jako je kvalita čepele u meče. Nejtvrdší částí muselo být ostří, tam se hledělo na kvalitu, jinak sekera nevyžadovala pružnost a tvrdost celého plátu. Kdejaký kovář ve vesnicích dokázal vyrobit bojovou sekeru, ale i sekyrečku pro domácí práce. Ovšem vyjímka potvrzuje pravidlo, mistři se nerodí...... Výroba byla levnější a rychlejší. Toporo bylo vyráběno z tvrdého dřeva, například Dubu, Jilmu, Jasanu, Akátu, Habru a jiných listnatých tvrdých dřevin i exotického původu.

             Shrnuto a podtrženo, barbaři spoléhali v boji se svou ráznou zbraní na rychlost útoku a odražení protivníka co nejrychleji, své svaly a strach, který tato zbraň budí v očích nepřítele, když je třímána v rukou uječeného válečníka, pomalovaného barvami a se šíleným výrazem ve tváři.

             Kdyby jste měli dotazy k výkladu, stačí se zeptat. Prozatím končím tuto rozmluvu a jdu sekat dříví na dvůr, je zima a noc převezme svou vládu, v krbu musí hořet ohně !!!