Proč vše pod hvězdami pomíjí aneb vlídná tvář řeky. - X

Kalendář ukazuje konec března 2006 a řeka Dyje je právě toho času jednou z mnoha rozbouřených řek. Právě vyhnala z domovů tisíce obyvatel města a okolních vesnic, jejich domy zaplavila bahnem a špinavou vodou. Páchnoucí vodou! Zlá řeka !!!… Mnohým přidala pár hlubokých vrásek na čele a v utrápených myslích se střídá drásavé zoufalství a smutek se vztekem a agresivitou. Řeka kyne jako by byla z těsta, zvedá hladinu a bez pozvání si pro sebe nekompromisně zabírá nová území. Lidé na mnoha místech spojují své chabé síly k marnému boji.

Jsem já ale nezdvořák. Už nějakou chvíli na vás mluvím a ještě jsem se ani nepředstavil. Tak tedy, jmenuji se Aleah a jsem Druid. Dnešního večera jsem vyslechl mnoho lidských nářků. Příliš mnoho. Přemýšlím. Sedím ve svém houpacím křesle, potahuji z malé jasanové dýmky a zamyšleně pozoruji růžové plamínky tančící v hořícím krbu. Na střechu mého domku hluboko v lese bubnují dešťové kapky. Mnoho už bylo řečeno z úst lidí, ale přišlo už někomu na mysl zeptat se samotné řeky?

Přehazuji přes ramena nepromokavý elfský plášť a vydávám se do deštivého nočního lesa vonícího jarním povětřím. Za malinkou chvíli už stojím u pramene Dyje. Tak to vidíš, starobylá a moudrá řeko, lidé nešetří kletbami, zlobí se na tebe že zaplavuješ jejich pole a bereš jejich domy, nikdo z nich se ale nepřišel zeptat proč! Já to ale vím a znám tvoji hrdost…

Jemný vánek rozkýval lístky kapradí a desítky průzračných kapiček vlahé dešťové vody jemně dopadající do mechu promluvily šumícím a šplouchajícím hlasem řeky, jemuž rozumí jen zvířata a Druidi.
Ach ano lidé… stále se ptají proč… Nestačí jim jediný pohled? Srdce jim nic nenapoví? Jsem bolavá a nemocná a ještě nikdy za můj dlouhý život mi nebylo tak špatně. Život ve mně umírá, moje děti umírají… milovala jsem své děti!!! Pili ze mě a já cítila souznění, bývala jsem čistá a zdravá, ale to už jsou jen vzpomínky… Už mnoho let mě lidé bez mrknutí oka po celém toku tráví a také všechen život ve mně. Každý den. Víš jak ráda bych viděla, že moje ryby jsou zdravé, ale jak to udělat když moje voda není k pití… Denně do mě vypouštějí odpad a chemikálie, bez mrknutí oka ze mě dělají šedivou páchnoucí stoku. Já jsem ale živá, mám svou duši!!! A proto Druide, můj příteli, vzkaž lidem!!! Budu znovu a častěji vystupovat ze svých břehů a chovat se k nim tak, jako se oni chovají ke mně!