|
Napsal Monika
|
|
Úterý, 12 říjen 2004 |
Luna, náladovost sama, nahlédla oknem a pak...sestoupila dolů z oblohy po oblačných schodech. Buďme sestry, šeptla jemným, mrazivým hlasem. Chceš být jako já?...chceš?...buď moje sestra.
Sklonila se nade mnou a něžně mě přitiskla na svou hruď.
Protože jsi na mě pohlédla, tvé zorničky se podivuhodně zvětšily a tvé tváře zbělely jako bez krve. Nadosmrti budeš cítit můj polibek. Budeš krásná po mém vkusu. Budeš milovat to co miluji já a co miluje mne. Vodu, oblaka, ticho a noc, nedozírná moře, místa kde nemůžeš být, milého kterého nepoznáš, vůně, přinášející horečné sny. Staneš se královnou mužů se zelenýma očima, jejihž hrdla jsem také sevřela při nočních něžnostech, těch kteří milují moře, nedozírná moře, beztvarou spoustu vod, taková jsem já, a budeš teť i ty...
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 21 prosinec 2006 )
|
Ve věštírně 
