Mandragora
Nejvzácnější a nejmocnější ze všech čarodějných bylin, oproti které jsou vlastně ostatní, snad kromě jmelí, jen slabým odvarem.
Jako čarovný prostředek zde působí výslovně kořen.
Od nepoměti se v čarodějných kruzích ví, že tato rostlina zná odpovědi na všechny otázky, které jsou jí položeny, umí předpovídat budoucnost, léčit nemoci, obstarávat bohatství, pomáhá ženám při porodu - zkrátka a dobře, je nezaplatitelná...
Žádný zázrak, že ji odedávna chtěli vlastnit všichni, kdo si to mohli dovolit. Ale to nebylo nikdy tak jednoduché, protože mandragora byla vždy velmi velmi drahá a vyskytovala se jen vzácně.
Mandragora, jak se praví již v nejstarších herbářích, vlastní takřka božskou sílu a je pro nečistého člověka neviditelná.
Ten, kdož byl srdce čistého a měl štěstí, musel mandragoru vykopat za zcela speciálního rituálu. Ze země jí totiž nemůže vytrhnout nikdo, aniž by při tom nezemřel. Poslyšte tedy prastaré tajemství o tom, jak se v dobách našich předků mandragora ze země sklízela.
V pátek, před východem slunce se vydal sběratel kořene, toužící po štěstí kouzelných sil, na tajné místo, kde rostlina rostla. Pro jistotu si ucpal uši bavlnou nebo voskem. Pak vyhrabal kolem mandragory příkop tak hluboký, že kořeny vězely v zemi už jen nejspodnější částí.
Kdyby se kořene držel sám, při vytržení by namístě zemřel, proto měl k ruce psa, který však musel být černý jako havran. Dva dny před tím, musel pes hladovět. Mandragora byla opatrně ovinuta smyčkou a její druhý konec se uvázal psu okolo krku. Hladové zvíře, z povzdálí přilákané kouskem vařeného masa rychle kořen vytáhlo, přičemž vydávala mandragora srdceryvný nářek a strašný křik a pes padl mrtvý k zemi.
Stal se onou požadovanou obětí, která k tomu byla nutná. Člověk pak opatrně zabalil kořínek do bílého plátna, pospíšil s ním domů, kde jej vykoupal v červeném víně, a pak mu jako živé bytosti oblékl hedvábné šatičky a pečoval o něj.
A ještě jedna velmi důležitá věc. Pokud není kořen déle používán k magickým obřadům, pak usne a jeho síla se pomalu ztrácí.
V takovém případě je zapotřebí jej opět probudit a k tomu účelu je zde
opět přesný pokyn. Aby se jeho síly probudily, postaví se na vyvýšené místo někde v domě a tam se nechá nerušeně tři dny. Potom se dá přes noc do vlažné vody. Pak je rostlina znovu aktivní a může se požívat k magickým účelům. Voda, ve které byl kořen namočený má velikou sílu a může se nastříkat na okna, dveře nebo na lidi, aby byli spirituálně očištěni.

Jmelí a měsíc
Jmelí je v povědomí čarodějů, bylinou číslo dvě. Nemá takovou sílu jako mandragora, přesto však, pro jeho mnohem snazší dosažitelnost bylo a je velmi používáno, neboť jeho síla a moc je s mandragorou srovnatelná.
Starobylý rituál týkající se sběru se dochoval od starých Keltů, konkrétnějejich kněží Druidů mocných čarodějů a znalců magie.
Šestý den po novém měsíci měl měsíc právě tu správnou sílu.
Tehdy se jeden z Druidů zahalil do bílého šatu, vylezl na dub na němžrostlo jmelí, a zlatým srpem větvičky odsekával. Ty se v žádném případěnesměly dotknout země, a proto byly opatrně shazovány do nastavenýchbílých šátků. Větvičky jež se dotkly země ztratily veškerou svoji moc,a staly se pro magii bezcenné.

následující: Nebezpečné čarodějnické koření