Na počátku všeho bytí, kdy nebylo času ani prostoru nebylo vůbec nic, tedy kromě hladu.
Hlad byl tak obrovský, že už nemohl dál pohlcovat sám sebe. Z obrovské agónie nicoty se vzedmula tak obrovská vlna hladu, že expandovala do reality a zapříčinila nám tak dobře známý velký třesk. (správně: velké mňam) V té chvíli největší jedlík všech dob začal ukusovat první vteřiny, minuty, hodiny, dny…

Diskuze k tomuto článku ve fóru. (8 příspěvků)

Zda jeho pověstný zub je opravdu jen jeden, toť otázka. Světlo začalo nemilosrdně požírat temnotu a prostor spolykal prázdnotu kolem sebe a vyplnil ji sám sebou. Jídlo je základem všeho. Bez jídla není existence. Až nebude co jíst a prostor spolkne znovu čas a sám sebe, pak z agónie neudržitelného hladu… a dál už to znáte :-). Tuto teorii v praxi můžete vidět všude kolem sebe. Všude vidíme důkazy toho, jak celý vesmír funguje. Nebýt hladu den by nepožíral noc a Uroboros by nejedl svůj ocas. Nyní se dostáváme konečně k tomu nejzajímavějšímu, k jídlu. Tak jako moře ukusuje břehy, tak jako zub času ohlodává vše, na co přijde, tak i my lidé rádi jíme. A ne jen jíme, ale také pijeme. Hlad si rád obleče jiný kostým a předstírá, že je někým jiným a my mu pak říkáme žízeň. Tyto metamorfózy hladu nacházíme však i v jiných rovinách. Hlad po penězích, po moci jsou jen další obleky. Vznikají snad z nedostatku kvalitního jídla. Základ naší existence tvoří jídlo. Jeho kvalita má zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Po dobrém jídle se nám tělo odmění tvorbou endorfinů a vůbec celkovou spokojeností nad stavem bytí. To pak trvá do chvíle, kdy se hlad znovu přihlásí ke svým právům. Války a bolesti tohoto světa, za to vše může nedostatek dobrého jídla. Jídlo uspokojuje všechny naše smysly. Smysl pro krásu nic neuspokojí tak dokonale, jako třeba pečená kachnička. Pohladí nás po jazyku a chřípím nasajeme tu božskou vůni. v té chvíli jsou ostatní věci tak bezvýznamné a šedivé. Orchestr šampaňského hraje ve sklenici svůj part a dokonale doplňuje zážitek z pečínky. Je tolik rozmanitých pokrmů a chutí a nekonečných kombinací, že tyto světy můžeme objevovat do nekonečna. Vždy najdeme krajinu chutí, kam jsme se dosud nevydali. Ta největší mistrovská díla zůstávají uchována v paměti a tím vznikají recepty. Jako tvorové, kteří momentálně stojí na vrcholu potravinového řetězce máme výhodu v tom nejpestřejším výběru jídla. Nikdo nemá tak prostřen hodovní stůl ve světě, kde se vše řídí zákonem sežrat, nebo být sežrán. Jedině člověk má menu obsahující takový výběr. Přesto se setkáváme s tím, jak si toho někteří jedinci neváží a cpou se průmyslovými prefabrikáty typu macdonald. My se zde těmito slizburgery a podobnými hnusy zabývat nebudeme. Prostor zde mají jen drahokamy z kulinářské pokladnice.