|
Knihovna -
Recenze
|
|
Napsal Tarii
|
|
Středa, 06 říjen 2004 |
Lois McMaster Bujold, Ceteganda, sci-fi/spaceopera
Talpress, orig: Ceteganda, překlad: Hana Volejníková, obálka - lito: Jams, brožovaná, 319 strán, ISBN 80-7197-187-1
 Stalo se nečekané a měsíc po druhém dílu se na pultech speciálek ocitá třetí z dobrodružství Milese Vorkosigana. Nevím, jak jiným, mně to udělalo velikou radost, neboť Miles mi jaksi přirostl ke srdci.
Společně se svým kolegou a bratrancem Ivanem Vorpatrilem je Miles vyslán jako zástupce Barrayaru na hlavní planetu Cetegandské říše, aby se tam účastnili pohřbu císařovny. Vypadá to na poměrně nudnou misi, ihned po přistání se však oba mladíci stanou účastníky incidentu, při kterém se v jejich rukou ocitnou zajímavé artefakty. Vlastně - jeden artefakt a jedna zbraň. Vzápětí je jejich loď převedena do jiného doku. Okolnosti jsou natolik podivné, že Milesovi ihned docvakne, že tady něco nehraje. A jeho podezření se čím dál, tím víc mění v jistotu. Oba mladé muže začnou pronásledovat nepříjemné "nehody", ohrožující jejich životy a z artefaktu se vyklube věc celoříšského významu. S Milesem naváže kontakt jedna z příslušnic vládnoucí rasy, Hautka Rian a chce po něm navrácení klíče ke genetické bance. A tak se Miles opět ocitá v akci. Odhaluje nebezpečný plán zesnulé císařovny, rozhodne se ochránit jméno Barrayaru i své vlastní a - rozhodne se zachránit celou Cetegandskou říši...
Svět, ve kterém se Miles ocitá tentokrát, se dosti liší od světů, na kterých byl dříve. Cetegandská říše má svá pravidla, svou vlastní, velice zvláštní hierarchii. Její představitelé jednají se zástupci ostatních ras jako s podřadnými druhy, neboť sami jsou téměř dokonalí - jsou výsledky pečlivých genetických kombinací a takříkajíc šlechtitelských postupů. Společenství Hautek - příslušnic a strážkyň Hvězdné školky - mi svou náplní práce připomíná Herbertův Bene Geserit. I když má každá z těchto organizací trochu odlišný cíl. Zatím co Bene Geserit směřoval ke zrození jediného dokonalého člověka, Hautky zdokonalují celou vlastní rasu.
Miles je nucen jednat velice opatrně a velice rychle - pohřební obřady trvají jenom devět dnů. A tak se opět ke slovu dostává jeho diplomtické nadání, schopnost obcházet jakákoliv nařízení a předpisy, vyhýbat se autoritám, kombinační a logické dedukce, i naprosto šílené nápady... zkrátka všechno, čím jej autorka obdarovala, aby kompenzovala jeho tělesné postižení.
Je to velmi "čtivá" kniha. Autorka neztrácela čas zbytečným filosofováním, kdo má rád rychlý děj, nemožné situace a hrdiny v úzkých, přijde si na své. Radost ze čtení kazí jenom to, co kazilo i předešlou knihu - Vorovu hru. Zbytečné, nebo chybějící uvozovky dělají dialogy nepřehlednými a tu a tam utekla i korektura překladu. Naštěstí je toho míň, než v předešlém dílu. Avšak stejně, jako v něm, i tady chybí jméno autora/ky obálky. LitoJams člověku teda moc neřekne...
A jenom tak na okraj - doteď jsme měli tu čest se třemi díly dobrodružství Milese Vorkosigana a každý z nich překládal někdo jiný. Závěr příběhu napovídá, že tohle dobrodružství nebylo poslední. A tak - kdo ví? Možná nás Talpress prostřednictvím dalšího dílu seznámí i s dalším překladatelem...
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
V knihovně 
