|
 |
 |
 |
 |
|
Citát |
|
,,Každý má odvahu změnit svět, ale pouze někteří mají odvahu změnit sebe." |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
MILES PODRUHÉ... |
|
|
|
Knihovna -
Recenze
|
|
Napsal Tarii
|
|
Středa, 06 říjen 2004 |
Lois McMaster Bujold, Vorova hra, Sci-fi/spaceopera
Talpres, orig: The Vor Game, překlad Silvie Šustrová, obálka - lito: Jams. 366 strán, brožovaná, ISBN 80-7197-167-7
 Minul zhruba rok, co se na pultech objevila poprvé dobrodružství Milese Vorkosigana a máme tady díl druhý - Vorovu hru. Přiznám se, potěšilo mě to. Už první díl se mi moc líbil a mezičasem jsem se seznámila s dalšími knihami Lois McMaster Bujoldové a její styl psaní se mi čím dál, tím víc zamlouvá. Ale vraťme se k Milesovi.
Setkáváme se s ním přibližně po třech letech, ve chvíli, kdy ukončil Akademii a očekává své první přidělení. Touží po službě na kosmické lodi, ale sny jsou jedna věc a realita zas druhá. Miles je odvelen na základnu Lazkowski, jako meteorologický důstojník. Bude muset začínat od nuly, protže na Akademii se naučil vše - kromě předpovídání počasí... S jehou povahou se mu samozřemě ihned při nástupu povede poštvat proti sobě velitele základny a tím se postarat o svůj klasický příděl průšvihů. A nejenom to. Dík svému tělesnému postižení se stává obětí ne příliš šťastného kanadského žertíku techniků a málem při tom zahyne. Jenže Miles není nijaký rozmazlený chlapeček a svých chováním a přístupem k práci si postupně získává jistý respekt. A když na základně dojde k havárii ve skladu se smrtelně nebezpečnou chemikálií, dochází mezi ním a velitelem základny, generálem Metsovem, k ostrému konfliktu, ve kterém se Miles postaví na stranu mužstva bez ohledu na to, že tím může přijít o vojenskou kariéru a ohrozit svůj vlastní život. Konflikt má dohru a Miles je s ohledem na svůj původ takříkajíc uložen k ledu. Nečinnost však není nic pro něj a tak rebeluje do té doby, než dosáhne své přidělení k Císařské bezpečnosti. A hned prvním jeho úkolem je zachraňovat císaře Gregora. Milesova druhá identita, admirál Naismith, velitel Dendarijské žoldácké flotily, je opět na scéně...
Lois McMaster Bujoldová dokáže skvěle jednu věc. Dokáže svým hrdinům dát věrohodnost, vitalitu. Dobrodružství Milese Vorkosigana se doslova hemží různými postavami a postavičkami a všechny jsou takříkajíc uvěřitelné. Reálné. Její hrdinoví jsou nám sympatičtí od prvního momentu. Mně se tohle stalo právě v Milesově případě. Jeho zdravý úsudek a šílená řešení krizových situací brnkli v mé fantazii na tu správnou strunku. Miles si zkrátka nepřipouští své postižení a když dojde k tomu, že si je připustit musí, vytěží z toho právě to kladné, v dané situaci nejpotřebnější. No - tohle je trošku krkolomná formulace, ale je to tak. Miles si na jednoznačně kladného hrdinu nehraje. Má to, čemu se říká - kouzlo osobnosti. Dokáže si lidi podmanit, je skvělý manipulátor, jeho nejlepšími zbraněmi jsou bystrý mozek a hbitý jazyk. Není ochoten plnit nesmyslné rozkazy a být figurkou v něčích rukou. Není superman, dokáže těžit z vlastní slabosti.Je to jednoduše velice sympatický, zaťatý mladý muž.
Nakladatelství Talpress mě tentokrát opět překvapilo a musím říci, že ne právě nejpříjemněji. Je tady totiž množství chyb. Vcelku se jedná hlavně o nesmyslně nasekané uvozovky, dělající z některých dialogů totální galimatiáš. Odpovědné redaktorce toho mezi prsty uklouzlo nějak moc. A pokud se jedná o obálku, předpokládám, že její autorkou je opět Martina Pilcerová - ale je to skutečně jen předpoklad, vycházející z podoby s obálkou z dílu prvního. Tahle informace v knize chybí. Obálka je fajn a koresponduje s dějem a dokonce má stejnou grafickou úpravu, jako první díl, není proto podle mne důvod zatajovat jejího autora.
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
|
|
|
|
|
|
|
V knihovně