Píseň o Dveřníkovi, autor: Jana Rečková, vydal: TRITON, edice Trifid, 2005, obálka: Milan Fibiger, paperback, 315 stran, cena: 199,-Kč

       „Toto je příběh Dveřníka, který v Domě otevíral a zavíral ústí a brány, muže, který miloval princeznu, sloužil králům, přátelil se s katy a zachraňoval Dům, ač byl jeho otrokem. Také je to příběh chlapce, který chtěl vynalézt dveře.“ – tak praví anotace na zadní stránce knihy. Zároveň je to vlastně i stručný přehled děje, který je dost těžko nějak podrobněji a zároveň zevrubně popsat, jak se to v recenzích dělává. Že bych se o to alespoň pokusila?

        Na počátku byl chlapeček – zvláštní a hloubavý, který by chtěl pořád něco vynalézat. Jeho největším snem bylo vynalézt dveře. Ale ne lecjaké dveře. Spíš brány mezi prostorem a časem. Jeho inspirací byl muž v červeném, který se mu jednoho dne jen tak, odnikud, zjevil a který před ním poodhalil tajemství existence hyperprostoru.

          Na počátku – tom pozdějším – byla dívka, která se zabydlela v polorozpadlém domku na hřbitově. Byla jí bližší společnost mrtvých, než živých, vyptávání policie, trápení po záhadném zmizení jejího přítele… Než do jejího života nevpadl jen tak, odnikud, zvláštní muž v červeném a nevzal ji sebou do svého světa – světů?… Ten muž procházel časem a prostorem, dívku vedl sebou, trpěl abstinenčními příznaky po droze, hledal lék, nebo tu svou drogu a pomalu, po kouskách dívce vyprávěl svůj podivný příběh o tom, jak se stal Dveřníkem, průvodcem časoprostorovými bránami. O tom, jak ho jako malého kluka unesli z domova, jak sloužil u Brány jako pomocník, než zjistil, že ji dovede ovládat a procházet jí bez potíží, jak miloval princeznu, jak se stal otrokem Domu, místa, kde všechno začíná /končí?…Dívka pak s Dveřníkem hledala jeho drogu/lék, pomocí kterého mohl lépe ovládat ústí a brány a Dveřník hledal počátek svého příběhu, počátek své existence, počátek bran.

Je to skutečně kruh, příběh má spád a uhání tempem sobě vlastním až k překvapivému rozuzlení, které možná pro některé čtenáře překvapením nebude, rozhodně však ke konci i tenhle čtenář má co dělat, aby udržel přehled v linii celého příběhu – což ovšem není myšleno jako záporná kritika.

          Mám-li být upřímná, Jana Rečková mě touhle knihou překvapila. Příjemně. Stejně jako svým předešlým počinem, 24 a ½ hodiny denně, což je horror, plný plíživé kingovské hrůzy. Kam zařadit Píseň o Dveřníkovi, je trochu sporné. Je to scifíčko s atmosférou fantasy a musím říct, že se čte moc dobře. Také asi díky odpovědnému postoji Tritonu k vydávaným knihám. A také díky hezké obálce s přitažlivým mladým mužem v popředí, jež nesporně upoutá pozornost čtenářů/čtenářek. Celkově je nutno pochválit edici Trifid za zpracování fantasy a sci-fi řady. Posuďte sami – srovnejte si do police jejich knihy a stejný formát a velmi příjemné a vkusné obálky oku jenom ulahodí a navnadí ke čtení – je to tak, viďte? Sáhněte tedy po Písni o Dveřníkovi a vydejte se na cestu časem i prostorem.