|
 |
 |
 |
 |
|
JINÝ POHLED NA VĚC |
|
|
|
Knihovna -
Recenze
|
|
Napsal Tarii
|
|
Úterý, 05 říjen 2004 |
Jenny Nowak,Trůn pro mrtvého, historický fantasy-horror
Netopejr, obálka: David Spáčil, 407 stran, brožovaná, ISBN 80-86096-45-9
 Už odmalička, od chvíle, kdy jsem viděla svůj první horror, mám ráda upíry, nebo vampýry, vlkodlaky a všechny ty tvory. Doteď mě však nikdo nenutil přemýšlet o nich. Nikdo, kromě Jenny Nowak.
Dcera Michaila z Langley a Andrie Dracula je nemocná. Je nemocná od chvíle, co jí oznámili smrt Belu, vládce Transylvánie, jejího blízkého příbuzného. Nepomáhají léky, napomáhá zaklínání, nepomáhá obyčejná lidská láska a starostlivost. To vše přinutí jejího otce k rozhodnému kroku. Odjíždí, aby přivedl toho jediného, kdo malé Mihájí může pomoct. Odjíždí, aby přivedl zpátky mrtvého. A tak se do svťa živých vrací muž, kterého někteří nenáviděli, někteří se ho báli, jiní jej milovali - Vlad Bela Denszó Dracula, z milosti Boží kníže Tansylvánie.
Mrtvý se navrací do života. Vlastně - nemrtvý. To, čím je teď, se z něj stalo v podzemních kobkách, v zajetí krále Matyáše. Nemrtvý tvor, v noci živý, ve dne spící, čerpající sílu z krve žen. A navzdory všemu milovaný těmi, jenž jej znají. Jeho zásluhou se Mihaila uzdraví a on opět odjíždí do svého vyhnanství, na Ostrov prokletých, do kláštera, ve kterém se doteď ukrýval. A život v knížecím dvorci se vrací do starých kolejí. Jenom Mihaila hledá Belu, i když jí všichni tvrdí, že to byl jenom sen v nemoci. Ona však ví své.
Rozbroje v zemi, boj o moc a knížecí stolec jsou příčinou, že se cesta kněžny a jejích dětí za manželem mění v tragedii. Největší rival Michaila, Radu Krásný, přepadne jejich průvod a zajme obě děti - Mihailu i jejího malého bratra Mihneu. Mihneu zatím nechá na pokoji, má s ním své plány. Avšak Mihailu znásilní a nechá hodit psům. Dívka se zachrání a s vypětím všech sil prchá právě na Snagov - Ostrov prokletých. Tam se setkává s Belou. Bela vidí, co se stalo a pozdější Mihailino vyprávění mu jeho domněnky potvrzuje. A tak se vrací do světa lidí, s Mihailou, převlečenou za panoše, aby nastolil pořádek a spravedlnost, aby vrátil vládu do rukou, kterým náleží.
Je to celé tak trochu jiný pohled na věc. Vlad Dracula, obávaná, nenáviděný, proklínaný, jeví se zde docela jinak, než jak o něm vypráví dějiny a pověsti. Není to ten krutý vládce, ten mnohonásobný vrah. Je to nešťastník, usilující o spravedlnost. Jeho vampýrismus je následkem utrpení v kobkách a svůj hlad po krvi tiší jenom ve stavu nejvyšší nouze...
Říkali mu Vlad Tepes - Napichovač, protože své poražené nepřítele nechával narážet na kůly a umírat děsivě pomalou a bolestivou smrtí. Avšak v porovnání s jeho utrpením, jak je opisuje Jenny Nowak, je i tahle smrt na kůlu vlastně milostí. Je konečná a nezvratná. Ne jako ta každodenní malá smrt, ne jako ten hrozný hlad, stravující nemrtvé tělo.
V tomhle románě najdeme vlastně všechno. Boj o vládu, touhu po moci, lásku a oddanost, i podivný incestní vztah. Dracula, Kníže Vlad v nás vyvolává spíš sympatie a soucit, než nenávist a hrůzu. Ohlédneme-li se a zrekapitulujeme si jeho literární a filmové inkarnace, musíme konstatovat, že je to jedna z nejrozporuplnějších postav, jaké kdy byly popsány a ztvárněny. A přitom většina tvůrců čerpala i konkrétní fakta z historie, neoddávala se jenom fantazii. I Jenny Nowak na zadní straně obálky logicky putuje od jeho milosti Vlada II. až k Belovi Lugosimu... Jedno však mají tato ztvárnění společné. Nejednoznačnost postoje k postavě Draculu. Při vší té nenávisti a strachu se všude objevuje i prvek, vyvolávající sympatie...
Knihy Jenny Nowak mají v sobě něco, co člověka nutí k zamyšlení. Nečetla jsem jich moc, vlastně se ke mně dostaly jenom dvě a z toho v jedné figurovala jako spoluautorka/ ilustrátorka. "Jiná rasa" byla první knížka, kterou jsem od ní četla a velice na mne zapůsobila. Její vampýři nebyli bytosti bezúčelově kruté. Budili soucit. Člověk chápal jejich činy jako pokus posledních svého druhu o záchranu rasy. A kniha "O upírech a lidech" zase představovala upíry jako bytosti, zbavené zvířecí krutosti, schopné lásky a obětování. No a "Trůn pro mrtvého" tohle všechno v sobě nese také. Vlad Dracula je vampýr, cítící jako člověk, je schopen lásky, bolesti, všeho, co je lidské... Právě toto odbourávání mýty krutosti a nelidskosti mne před časem přinutilo k úvahám o různých podobách těchto bytostí v podání různých autorů. Z této rešerše však Jenny Nowak vyšla jako jednoznačný vítěz. Jsem si vědoma toho, že toto není typ literatury, jenž osloví každého, ve mně však tahle kniha zanechala příjemné mrazení a neurčitý pocit smutku a nostalgie.
Anděl, ukřižovaný na plameni a nad ním hejno netopýrů, to je přesně to správné vystižení atmosféry knihy. Poslední dobou mi přešlo rukama víc knih s obálkami Davida Spáčila, ale tahle je asi nejsugestivnější. Grafické úpravě lze vyčíst jenom mírně nečitelný a nevýrazný název knihy a jméno autorky. Ale to je asi tak všechno, co se dá nakladatelství vyčítat. Netopejr odvedl skvělý výkon, i pokud se jedná o redakční práci. Ve čtení neruší nijaké zbytečné chyby a nekazí požitek z téhle krásně temné knihy. Jste-li jako já a máte rádi upíry a jiné temné bytosti, čtěte. Stojí to za to.
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
V knihovně