|
Knihovna -
Próza
|
|
Napsal Logrush
|
|
Středa, 06 říjen 2004 |
|
Strana 2 z 4
Někomu se podařilo dostat do jeho systému přes všechna šifrovací opatření. Něco takového bylo skoro nemožné a hlavně to nemělo žádný význam. Celý obsah jeho soukromého WWW prostoru neobsahoval pro nikoho cenné informace. Dokonce ani pro konkurenci. Zásah nebyl nijak destruktivní. Spíše to vypadalo, jako by si někdo jen pohrával. Hlavně ty modré květy. V životě takové neviděl. Co to mělo znamenat? Ať se to povedlo komukoliv, určitě nešlo o amatéra. Nikdy nebyl vyznavačem konspiračních teorií, ale něco takového v něm probudilo paranoiu. Na konci zahrady si všiml rybníčku. Ano, i v něm rostly neznámé modré vodní květy. Neměl čas teď pátrat po všech změnách, důležitější byla práce. Ta přinášela tolik potřebné kredity. Za ně si mohl pořídit téměř vše. Že ne úplně vše, na to dávno zapomněl, tak jako většina lidí. Opustil svůj soukromý sektor a vydal se do veřejné arény, kde se měl setkat s Krutosem. Krutos byl už dlouhou dobu jediný člověk, tedy pokud to byl člověk a ne se kterým udržoval pravidelný kontakt. V Aréně bylo jistě mnoho lidí, ale přes zapnutý filtr je neviděl. Krutos seděl na lavičce bizarního tvaru a četl noviny.
"Ahoj Krutosi !"
"Lormane, mám špatné zprávy," odpověděl Krutos a dál se věnoval nějakým číslům.
"Jsi můj pracovní agent a vždy jsi pro mě dokázal najít dobrý kšeft."
"Jsem, ale několik posledních zákazníků si stěžovalo na neautorizované změny. O žádné modré květy se neprosili. Buď rád, že to nedají k soudu. A teď mě omluv, mám jiné věci na práci."
 Po Krutovi zbyl jen nápis logout. Náhle pocítil nevolnost a zatočila se mu hlava. Co se to sakra děje ? Nikdy se nic takového nestalo, nikdy. Kontrola kreditů na účtu ho trochu uklidnila. Dost na to, aby měl čas řešit situaci.
Byla už pozdní noc. Ležel na své pohovce a nemohl usnout. V hlavě měl kaleidoskop myšlenek, které do sebe nijak nezapadaly. Téměř v polospánku viděl dívku, které nese kytici zvláštních modrých květů. Byl členem asociace uživatelů cybernetu, kterou založila firma Cybertech a tak věřil že se vše urovná. Více ho trápila bezmocnost kterou pociťoval. Někdo si zahrával způsobem, který se hodil možná do špatného románu, ale určitě ne do jeho života. Měl rád status quo. A aby ho chtěla vyšachovat konkurence, na to byl příliš bezvýznamný. Také ten, kdo měl takové schopnosti, určitě neměl něco takového zapotřebí. Absurditu toho všeho podtrhoval způsob provedení. Modré květy. Modré květy. Květy. S touto myšlenkou se mu podařilo usnout.
Ráno. Ano, ráno bylo synonymem utrpení. Exhumace, porod, kataklyzmatický návrat do existence. Ta chvíle, kdy začínal další den bytí, byla s krutou pravidelností nesnesitelná. Tělo i mysl se bránily tak urputně, že někdy vstal až kolem oběda. Ten den se rozhodl podniknout nezbytnou výpravu do ulic. V lednici zbytky jídla právě zakládaly vlastní civilizaci. Rozhodl se jim v tom zabránit. Ne, že by mu na tom tolik záleželo, ale vlastnictví bakteriologických zbraní byl trestný čin.
|
|
Aktualizováno ( Středa, 02 srpen 2006 )
|
V knihovně 
