Seděl na pohovce. Ladila se starým nábytkem, který měl své dny už dávno za sebou. Klidně dýchal, dlaně na kolenou. Už léta dělal vše klidně. Tma se po pokoji rozvalovala jako děvka v posteli, kterou nevlastní. Pozoroval odlesky světla, jenž se snažily přežít cestu skrze ušmudlané okenní tabulky. Vůbec nepomáhalo, když kapky deště netušící, že v letu vypadají jako stříbrné jehlice, končily svou bídnou existenci na okenním skle. Déšť v této městské oblasti moc čistý nebyl. Spíše připomínal nemrznoucí směs do automobilu, kterou někdo omylem vypil a potom vyzvracel. Slyšel kroky na chodbě. Ostatně - jako každý den v tuto nudnou pozdní hodinu. Asi jeden s těch lidí, co je ještě neomrzelo chodit do práce. Nikdy nikoho nepotkal. Stará cihlová budova měla sedm pater, on bydlel ve třetím podlaží. Bůh ví, proč každé poschodí mělo jinou barvu interiéru, včetně bytů. Tedy minimálně toho jeho, protože jiný nikdy neviděl. Narozdíl od přízemí, které bylo celé červené, jeho poschodí mělo oranžovou barvu. Stěny vypadaly, jakoby právě prodělávaly těžkou kožní nemoc. Nikdy nemyslel na sousedy, které nikdy neviděl. Nebylo to nutné. i nájem se platil - ostatně jako vše - cybernetem.
Upřel pohled k pravému rohu místnosti, kde měl své vybavení. Ve zdi byly také dveře, které se již několik let marně domáhaly jeho pozornosti. Nikdy je neotevřel. Možná tam byla další místnost jeho bytu, nebo vstup do jiného vesmíru, nebo něco podobně nezajímavého. Mnohem zajímavější, vlastně jediná zajímavá věc o které věděl, byla jeho neurostimulační souprava od Cybertechu. Chvíle, kdy nebyl připojen do sítě, byly utrpením. Vlastně kterákoliv chvíle, kdy byl jen sám se sebou, se stávala nesnesitelnou. Přišoural se k počítači, nasadil elegantně stříbrný vizor, který vypadal jako sluneční brýle a po stranách ho zdobilo černé logo Cybertechu. Vstupní procedura byla banalita od té doby, co byly ve vizorech zabudovány snímače oka. Kráčel krásnou zahradou a na tváři vnímal lehký vánek. Cesta byla vysypaná zlatým pískem a slunce příjemně hřálo. Vůně květin byla opojná a pod stromy, lemujícími cestu k jeho domovské WWW kvetly nádhernými květy různé keře. Všiml si že textura na některých stromech vypadá nepřirozeně a že by to měl opravit. Byl specialista na grafiku a síťové technologie. Jenže dnes ho čekal jiný úkol.
Když přicházel k vstupní bráně, u fontány se objevila dívka v modrých mini bikinách. To ho popudilo. Podle smlouvy v této sekci neměly být žádné reklamy. Dnes měl opravdu jiné starosti a tak jen zapnul filtr a pokračoval dál. Když došel k bráně, přepnul systém do servisního režimu. Ucítil slabé vibrace a další věci nebyly v pořádku. Vůbec nic nebylo v pořádku...