|
 |
 |
 |
 |
|
MODRÝ KVĚT |
|
|
|
Knihovna -
Próza
|
|
Napsal Logrush
|
|
Středa, 06 říjen 2004 |
|
Strana 4 z 4
Vítr mu čechral dlouhé vlasy stažené do culíku. Kůň, na kterém tryskem před malou chvílí rozřízl krajinu duhových vodopádů, si odfrkl. Seskočil ze sedla a vedl svého červeného oře za uzdu ke stromu. Na obloze svítily dva měsíce, jeden s prstencem a druhý podobný tomu, jak ho důvěrně znají básníci již po staletí, jen trošku větší. Blížil se k místu, kde se krajina rozhodla spáchat sebevraždu a kam podle pravidel tohoto světa, který sám pomáhal vytvářet, mohl jedině po svých. Prý snad existují cheaty, ale ty nikdy nepoužil. Skleněná těla racků vrhala odlesky paprsků na mechem porostlý povrch skal. Těšil se na okamžik, kdy se vrhne po hlavě dolů a užije si ten osvobozující pocit dokonalé volnosti. Nikdy dříve nevyhledával adrenalinové zážitky. Teď byl bezradný a tak se rozhodl, že když už má přijít o rozum, udělá to sám, pokud možno příjemným způsobem. Stál na hraně útesu. Sledoval, jak stříbrná voda z jezírka plného různobarevných průhledných oblázků, předvádí svou odvahu a vrhá se po hlavě do propasti, aby tak inspirovala nově příchozího. Naklonil se nad okraj, aby mu zrak mohl potvrdit, že propast opravdu nemá dno, jak ostatně věděl z manuálu. Zhluboka se nadechl a skočil. Čas přestal existovat a zbylo jen TEĎ. Na všechny jeho smysly zaútočila armáda pocitů. Jeden z nich proměnil jeho tělo v písek, další ho odvál kamsi do neznáma. V téže chvíli rozum dospěl k závěru, že je také jen člověk a odběhl někam na pivo. To co zůstalo, byl jen on sám. Jediný opravdový bod skutečna zbavený všech zbytečností. Kdesi uvnitř sama sebe, snad úplně na dně ucítil teplo. Pozoroval jak se rozšiřuje a jak ho naplňuje. Cítil se všemocný a neporazitelný.
 Ve chvíli, kdy se probral z té malé smrti, noc už spolykala většinu svého denního přídělu. Tohle měl podniknout už dávno. Na monitoru blikal příchozí mail. Krutos posílal specifikace nové zakázky a tak se vše vracelo do starých kolejí. Odeslal potvrzení a začal pracovat na promyšleném systému, který měl odhalit příští aktivity neznámého vyznavače tajemných modrých květů. Rozhodl se nic neponechat náhodě i když se celá akce, hlavně díky Janovi prodraží. Bohu-žel Jan byl jediný člověk, který mohl obstarat přístup na hlavní uzly v síti. Jiný způsob jak vystopovat tajemného neznámého neexistoval. Uvědomil si, že onen neznámý nemusí být moc daleko, když byl v jeho bytě. Rozhodl se zjistit za každou cenu, o co mu vlastně jde. Chvíli pozoroval tu zvláštní věc a pak květ zabalil do celofánu. Ráno opět půjde ven, aby mohl navštívit městskou botanickou zahradu, bylo napsáno na cedulce, kterou mávala jeho poslední myšlenka. Smažená vejce na něj vyčítavě zírala z talíře, jako by se ho snažila obvinit z kanibalismu. Oslepil je kečupem a pro jistotu přidal sůl s pepřem.
Svítilo slunce a po obloze se proháněly bílé chomáče monstrózních zvířat. Studený vítr přinášel podzimní pach hniloby do města plného smogu. Stejně jako opilec, snažící se dostat domů, marně hledal v ulicích správný směr. Botanické centrum bylo ještě zavřené. Musel chvíli čekat, než se hlavní dveře se zívnutím otevřely.
"Pokud opravdu chcete průvodce našimi skleníky, musíte si koupit 10 vstupenek. Jinak je mi líto," kategoricky prohlásil zřízenec. Zaplatil u terminálu požadovanou částku a dvě hodiny se nechal vodit mezi zachráněnými ukázkami flóry. Nakonec to nevydržel a ukázal zabalený květ svému průvodci se slovy: "Mám problém, mohl byste se na tohle prosím podívat ?" "Ano skutečně máte problém pane,". vyštěkl starý průvodce.
„Tady ne, pojďme raději do knihovny" Prošli dlouhou prosklenou chodbou, která připojovala jeden ze skleníků k hlavní budově.
"Proboha chlape, kde jste to vzal? Víte že byste se mohl dostat i do vězení? Tohle je jedna z nejvzácnějších rostlin, kterou jsem kdy viděl. Musím se podívat do atlasu, abychom měli jistotu. Ano zde to je, podívejte se sám," a položil velkou knihu na stůl. Přistoupil a nahlédl do knihy:
Nymphaea caerulea - Leknín modrý, oválné, štítnaté, nepravidelně zubaté listy o průměru 12-15 cm, které mají na spodní straně charakteristické purpurové skvrny. Otvírají se pouze třikrát, a to vždy odpoledne. Korunní plátky jsou ostře kopinaté a jejich počet se pohybuje mezi 14 až 20. Květ obsahuje více než 50 tyčinek. Rostlina obsahuje velké množství neznámých látek, izolovat se zatím podařilo jen apomorfin, nuciferin a nornuciferin.
Když odpoledne seděl doma na pohovce a pozoroval modrý květ, v hlavě si přehrával celý rozhovor z knihovny. Jako by místo mozku měl přeskakující gramofon. Pokud nejbližší výskyt je kdesi v Egyptě, jak se sakra dostal do mé lednice? Nic z toho nedávalo smysl. Z úvah ho probralo zvonění telefonu.
Zvonění telefonu! Ano skutečně zvonění toho Bellova zázraku. Na tom by nebylo nic moc divného, kdyby doma nějaký telefon měl. Když si to uvědomil řinčení se ozvalo už potřetí. Začal hledat zdroj toho zvuku, vycházel zpoza zavřených dveří jeho nepoužívaného pokoje. Vzal za kliku a otevřel. V místnosti na malém stolku snaživě vyzváněl telefonní přístroj, co mu síly stačily. Telefon by se chudák asi zalkl, kdyby jako v transu nezvedl sluchátko a řekl: „Haló?"
|
|
Aktualizováno ( Středa, 02 srpen 2006 )
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
V knihovně