Mluvená řeč je pro přítomnost a pro přítomné. Teprve písmo může slovo učinit věčným.

Co je to vlastně písmo? Kdysi dávno mocné kouzlo, pro někoho prostý záznam řeči, pro typografy a sazeče denní chleba a pro většinu nás ostatních běžná rutina. Písmo kolem nás si už snad ani neuvědomujeme - ale stačí překročit pár hraničních čar a ulice Atén, Tunisu, Bangkoku, Tokia nebo Pekingu nám připomenou, že latinka není jediné písmo na světě. Kolem se hadovitě svíjí zdobná arabština, vlní thajština a každý už někdy mohl obdivovat úspornou eleganci japonských a čínských znaků. Zajímalo vás někdy, jak všechna tahle krása vznikla? Proč je arabské písmo tak přezdobené, římské kapitálky tak stroze jednoduché nebo jak písma putovala prostorem a časem?

Jestli ano, odklopte se mnou okované víko staré truhly v rohu knihovny. Netřpytí se v ní zlato ani drahokamy, ale šustí prastaré rukopisy, hedvábný papír i pergamen, voní tuš a na dně chřestí runové kameny.