{jos_sb_discuss:21}

 PROLOG

Od chvíle, kdy jsem se začala zajímat o smrt - zejména o trest smrti a různé jeho praktiky, stále častěji uvažuji nad tím, kde si v lidech bere ta krutost. Tuto otázku mám stále uhnízděnou v hlavě, ale odpovědět si na ni pořádně nedokážu. Raději snad ani nechci. Nemá smysl spekulovat tu nad tím, proč lidé zabíjejí ty druhé, proč jsou tak krutí a líbí se jim, když ten slabší trpí. Tyto hrůzy se dějí od počátků věků a stále pokračují. Mohli bychom se domnívat, že čím více je lidstvo vyspělejší, tím bude také rozumnější a nenechá své potomky trpět, nebude zabíjet. Bohužel je tomu právě naopak. Počet odsouzených na smrt stoupá... Některé státy dokonce neváhají tyto popravy dávat v přímém přenosu v televizi...

Často přemýšlím, kde leží hranice mučení. Dříve bylo cílem poprav nejen zabít, ale především pobavit ostatní lid, případně odsouzeného zesměšnit. Nyní je ražen směr - zabít tak, aby odsouzený netrpěl. Jak ale vědci můžou s takovou jistotou vědět, že odsouzený opravdu netrpí? Myslím, že pokud není mučen fyzicky, může být velmi potrestán po stránce psychiky. To je ale samozřejmě otázkou každého jedince. Neexistuje žádná univerzální rovnice.

Pro začátek ještě několik čísel: zhruba 90zemí stále zachovává trest smrti. Kolem 30 států jej nezrušilo, ale nepoužívá jej. Můžeme jen doufat, že tato čísla budou nadále klesat, ne naopak.

Domnívám se, že není od věci mít trochu přehled o historii lidstva i v tomto směru. Vžít se do těla souzeného a představit si jeho muka nebo naopak duševní vyrovnanost s jeho budoucím osudem. Mě osobně tato studie mnoho přinesla.