|
Knihovna -
Poezie
|
|
Napsal Tarii
|
|
Čtvrtek, 07 říjen 2004 |
Stojím před ní a přemýšlím...
Je jako můj život, jako má duše.
Taky tak pobořená a zjizvená...
Popraskaná omítka sebevědomí
drolí se mi pod prsty...
Tam za tou zdí, tam, kam už nemohu,
tam je kousek mého já...
Za zdí je mé mládí, mé naděje...
Za zdí jsou mé lásky...
Za zdí se krčí mé dávné touhy...
A tady, u mých nohou - trosky mých snů...
Bojím se hnout.
Rozbít i ty poslední zbytky
skleněného krajkoví, ve kterém svítí
kousíčky duhy...
Kousíčky naděje...
Zeď je jenom předemnou...
Jenom ji nepostavit
i kolem sebe...
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
V knihovně 
