,,Zemřít tehdy a tak, jak si zvolím sám, má v sobě jistou důstojnost, která není za žádných jiných okolností možná. Být vydán nepříteli na milost a nemilost, ocitnout se v zajetí holé cely, to vše bylo naprosto nemyslitelné.‘‘
( Daidžin Naohiro Ušiba )
V parku tmou
kroky jdou .
Slyšíš je za sebou .
Srdce Ti bije ,
noc strach Tvůj pije .
Otočíš se ? Podíváš ??
Temný obrys nevnímáš !
Dech za Tebou ,
v lodičkách nohy zebou .
Ruka už šmátrá ,
po těle pátrá .
Hořící tváře ,
látka se páře .
Blýská se ocel šedá
a štíhlý krk si hledá .
Křik , zápas prohraný ,
v minutě život dohraný
Z očí slza stéká
i zločinec se leká .
Krev teče proudy ,
na hlíny hroudy .
Zděšení , údiv , strach ,
nasládlý krve pach .
Mysl už šílí ,
pudy zas sílí .
Na rohu temné ulice ,
nahodí nové udice ,
na další oběť čeká .