|
Knihovna -
Poezie
|
|
Napsal Tarii
|
|
Čtvrtek, 07 říjen 2004 |
Prší
a není to štěstí, co z nebe teď padá...
Kapky tlučou na mé srdce zavřené...
Prší
a není to růže, co uvadá.
Jen moje vlasy, vodou smáčené.
Prší
a z nebes padá všechna voda světa.
A mně se zdá, že jí je málo.
Prší
a oceán snad z nebe slétá.
Tvářím se, že se vlastně nic nestalo
Prší
a pořád se mi to zdá málo.
Chtěla bych blesky, hromy, vybít vztek.
Prší,
chci, aby se ti zdálo
že nemáš žádnou šanci na útěk...
Prší
a ta voda smývá smutek.
Najednou cítím, že je léčivá.
Prší
a všechen smutek a vztek někam utek.
Má dušička zvolna okřívá...
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
V knihovně 
