|
Napsal Anna R.
|
|
Pondělí, 02 listopad 2009 |
Neúprosný věků čas,
vysypaný žita klas.
Zima, led a mráz,
blízská u rybníka hráz.
Ve vodě tam tělo leží,
duše kamsi sama běží.
Ticho, tma a prázdnota,
kde je ducha jednota?
Jak se to stalo, kdo to ví?
Možná jí pomohl rarach zlý.
Nebo snad jeden rozhodný krok
a nedožila jsi, stará, rok.
Snad šílenství bolesti zastřelo Ti zrak
a před očima černý mrak - zakryl výhled na nebesa.
Vrásčitá tvář hned pod hladinu klesá.
Už nejde nic vrátit zpět,
uzavřel se Ti celý svět .....
Dlouho sis, dlouho přála,
aby si Tě smrt vzala.
Splnění přání, těžká to chvíle,
takhle jsi chtěla dosáhnout cíle ???
|
|
Aktualizováno ( Pondělí, 02 listopad 2009 )
|
V knihovně 
