V očích starost,

v srdci žádná radost.

Hladíš její ruce,

prst si kladeš k puse.

Neměj už obavy,

víčka klesaj z únavy.

Průsvitná pleť,

nemocniční šeď.

Anonymita a odstup,

profesionální postup.

Poslední štace -

všechno je už "passé".

Zmožené údy,

je to osud z hůry?

Kdo Ti řekne proč?

Smrt si v tváři kreslí,

duši přijme vesmír.

Za čas i pláč ustane,

v matce bolest zůstane.

Když se na Tě vnučka dívá,

Tvoje dcera je zas živá,

 ve vzpomínkách.....