|
Knihovna -
Poezie
|
|
Napsal Tarii
|
|
Čtvrtek, 07 říjen 2004 |
Vlasy mé hladiny čeří
bouře a vichr a blesky je zdobí...
Já voda tou bouří padám si vstříc
a hltám své kapky oceánem žíznivým...
A kdesi v hlubinách své duše
klid a mír a ticho...
Jen najít je...
Stojím omývaná zběsilou pěnou
vzbouřených vln nejistot
a bičována větrem a vodou z nebes...
Stojím, já pevná skála,
podmývaná viry vlastních pochyb,
rozechvělá mrazivým dechem
chladných cizích pohledů,
spalována zevnitř ohněm touhy
a citů a chtění...
A kdesi v hlubinách své duše
klid a mír a ticho...
Jen najít je...
Já vichr, vrhám se na vše a na všechny.
Sebe vyrvat chci z kořenů...
Pak vánek jsem, šustím listovím
a pavučinami zvyků,
chci dohonit, co dohonit už nelze...
Chci vrátit, co se nevrátí...
A kdesi v hlubinách své duše
klid a mír a ticho...
Jen najít je...
Žárem spaluji vše, co trápí.
Pod plameny mými puká skála útesu.
Já oheň, burácím, nevychládám,
nevzdávám se, nedohořívám.
Ještě ne...
A kdesi v hlubinách své duše
klid a mír a ticho...
Jen... najít je...
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 říjen 2004 )
|
V knihovně 
