|
 |
 |
 |
 |
|
Věštění a synchronicita |
|
|
|
Napsal Tarii
|
|
Neděle, 22 leden 2006 |
VĚŠTĚNÍ A SYNCHRONICITA
Co nás čeká a co nás nemine…?
Byli jste už někdy u kartářky, nebo navštívili nějaké medium proto, že jste se chtěli dovědět, co znamená vaše současná situace, kam vás zavedou její následky? V dnešní době, i když je to v podstatě éra techniky a vědy, saháme po všech dostupných prostředcích, které nám k poznání naší budoucnosti mohou posloužit. Je tedy úplně normální a běžné to, co by ještě tak před dvaceti lety bylo považováno za projev tmářství, ne-li přinejmenším psychické nerovnováhy a totálního „partajního“ kacířství: návštěva věštkyně, kartářky, nebo vypracování kompletního horoskopu. {jos_sb_discuss:18}
Už
od pradávna chtěl člověk znát svou budoucnost. V časech hektických a
těžkých chtěl vědět, co ho čeká v nejbližších hodinách a dnech,
v obdobích společenských, osobních, nebo všeobecných existenčních
problémů ho zajímalo, jak se bude jeho život vyvíjet v následujících
týdnech, či měsících…Ano, jsme lidé, tvorové zvídaví a jsme si vědomi
toho, že naše životy jsou ovlivňovány množstvím různých faktorů, na
které my naopak žádný vliv nemáme… A tak už naši dávní předkové
obraceli se na starší a moudré svého rodu, kmene, či společenství – na
šamany, čaroděje či vědmy, média a orákula. A aby proces věštění nebyl
ničím rušen a ovlivňován, zřizoval člověk za tímto účelem zvláštní
místa – svatyně, věštírny a chrámy a na jejich půdu vstupoval s bázní a
úctou. Kdo už by nevstupoval pokorně někam, kde se doví, co ho čeká a
nemine?
Techniky věštění
K předpovídání budoucnosti, ale i ke čtení minulosti bylo v průběhu
věků vypracováno množství věšteckých technik. Čtení ze zvířecích
vnitřností a kostí, čtení z čajových lístků, nebo kávové sedliny,
z ruky, z karet jednoduchých nebo tarotových, budoucnost byla
předpovídána z hvězd, vypočtena pomocí numerologie, pomocí umění
I-ťingu… Řekněme si tedy něco alespoň o základních a nejznámějších věšteckých technikách: I-Ťing – Kniha
proměn. Tento spis dle tradice sestavil legendární čínský císař Fu Si,
který prý vládnul v letech 2852 až 2738 před Kristem a byl považován za
otce čínské kultury a vynálezce původních osmi trigramů, ze kterých
postupně sestavil celý systém věštecké Knihy proměn. Tento systém je
založen na tom, že na základě spolupráce vědomí a podvědomí získává
odpovědi na otázky, které člověka trápí. Klasifikuje 64 různých typů
problémů, které mohou postihnout kohokoli z nás a poskytuje odpovědi na
otázky, které může daný problém vyvolat. Do této podoby – 64 hexagramů
– byla kniha I-Ťing pravděpodobně sestavena králem Wen (zemřel asi v
roce 1150 p.n.l.) a byl to právě on, kdo k jednotlivým hexagramům začal
přidávat vysvětlivky. I-Ťing
sám o sobě má mnoho podob. Ve staré Číně se v začátcích jeho historie
používal velice složitý rituál za pomoci lístků řebíčku, který byl
v průběhu let zredukován na použití šesti specielních bronzových
čínských mincí. A uplynuly další stovky let, než byl celý proces
zjednodušen natolik, že si ho dnes může zkusit skutečně kdokoli.
V období Chan (v letech 206 před Kristem, až 220 let po Kristovi) byl
I-Ťing zařazen do konfuciánských kanonických spisů. Jeho studiu se od
18. století před Kristem věnovaly celé generace čínských učenců,
filosofů, státníků a vojevůdců. Carl Gustav Jung jej označil za „jeden
z největších výtvorů světového ducha“. I když je
I-Ťing mezi odborníky známý už dlouho, do povědomí široké veřejnosti se
dostal až v 60tých letech 20. století. V současnosti se i v mnohých
oblastech „západní“ civilizace využívá stejně, jako na Východě. Radí se
s ním před důležitými kroky a rozhodnutími popřední manažeři a
podnikatelé, obchodníci jej berou se stejnou vážností, jako pohyb akcí
na burze. Zasahuje do životů celebrit i obyčejných lidí. Tarot –
jeho původ je nejasný, zmínky o něm sahají do velice dávné minulosti.
Asi nejstarší zmínka o tarotu je datována z dob Starého Egypta. Kořeny
jeho názvu mohou být spojeny se staroegyptským Ta-rosh, což znamená „královská cesta“, aneb „cesta králů“. Ke stavitelům pyramid nás vede i další slovo Toth, což
je jméno egyptského boha magie. Jeho význam praví zhruba „ptáti se“,
„hledati odpovědi“. A tak není docela nepodloženo tvrzení, že počátky
tarotu a jeho mystéria sahají přinejmenším ke chrámům Luxoru, Memhisu,
či Karnaku. S jistotou to ale tvrdit nemůžeme. Není to jenom tak obyčejná karetní hra. Tarot je
zrcadlem naší duše, otevírá nám cestu k našemu skutečnému JÁ. I když si
obvykle namlouváme, že sami sebe známe dokonale, mnohokrát si klademe
otázky, které jsou odrazem našeho podvědomí. A karty nám říkají, co už
někde uvnitř dávno víme. Tarot jako takový a ani jeho výklad není
předpovídáním budoucnosti. Je jenom cestou, náznakem, jak máme své
životy řídit, abychom dosáhli kýženého cíle. Chceme-li se
prostřednictvím karet něco dovědět, podstatná je formulace otázky.
Neptáme se tak, aby odpověď byla „ano“ či „ne“. Každá karta je symbolem
určitých energií, vyzařování a ve chvíli, kdy si ji vybereme, je
odzrcadlením našeho momentálního duševního stavu a energie.
Tarot obsahuje 78 karet, rozdělených na dva celky – Velkou a Malou
arkánu. Velká arkána čítá 22 karet, spíš filosofických a univerzálních,
vyjadřujících základní archetypy, zatím co 56 karet Malé arkány se více
dotýká jednotlivých oblastí života. Obrazy a symboly tarotu mohou mít
pro různé lidi a situace různý význam. Proto když se tarotu na něco
ptáme, odpověď k nám nepřichází z karty, ale z hlubin našeho vlastního
nitra. Nejstarší dochovaná
sada tarotových karet pochází z roku 1450, jedná se o tzv. Viscontiho
tarot. V současnosti však k nejpoužívanějším patří Crowleyho tarot,
čerpající více z původních kořenů tarotu, a sada Rider White Tarot,
autorem které je Arthur Edward White, jenž pro své karty zvolil
současnější symboly.
Numerologie je
věda, dokazující že vše kolem nás, veškerý život, je podřízeno určitým
zákonitostem, rytmu, tvořícímu pravidelné opakování a vibrace. Tyto
faktory lze postihnout jedinečnou formou, zvanou číslo. Až
do poloviny 19.století zůstávala numerologie jako věda uzavřena pro
všechny nezasvěcené, tedy pro ty, kteří se jí aktivně nevěnovali. Do
širšího života ji uvedl hlavně francouzský kabalista a zakladatel
moderního hermetismu, Eliphas Lévi. Historie numerologie sahá
až ke starým Mayům, kteří někdy kolem roku 8500 p.n.l. sestavili první
číselnou soustavu. S její pomocí spočítali rytmické průběhy vesmírných
jevů a dráhy planet. Aby bylo možné vyvážit „dění na nebi a na Zemi“,
ovlivnit kosmické vibrace, utvářející náš život, začali mágové používat
čísla. A tak vznikla numerologie – magie čísel. Je jednou z nejstarších
okultních disciplin, její vznik se datuje víc jak před 4tisíci lety.
Avšak vždycky byla uměním poměrně kontroverzním – různé národy si
vytvářeli různé numerické teorie a na jejich základě pak číslům
přiřazovali určitý význam. K nejstarším z těchto teorií patří teorie
obyvatel Babylonu a starého Egypta.
Všechno v našem životě je podřízeno jistému systému, pořádku, který
vyjadřujeme právě čísly. První čísla jsou nám „přidělena“ dnem našeho
narození. Další zaznamenávají náš věk, bydliště, telefonní číslo… Ale
čísla nejsou jenom prostředkem k měření a počítání. Jsou úzce spjata
s energií, vibracemi, silovými okamžiky a energetickými impulsy. Skrytý
význam čísel ve spojení s písmeny tvoří základ numerologie a skýtá
mnoho způsobů, jak s jejich pomocí předvídat, nebo usměrňovat náš osud.
Astrologie vždy
byla a v současné době stále je jedním z hlavních pilířů esoterických
nauk. Společně s alchymií a magií patřila k základním prostředkům
k proniknutí do tajemství kosmu a lidské duše. Už od pradávna člověk vzhlížel ke hvězdám, snažil se pochopit jejich pohyb a jeho zákonitosti, upíral zrak k Luně  a
všímal si vlivy jednotlivých měsíčních fází na svůj život a okolí.
Dopátrat se počátků astrologie není lehké. Jsou tvrzení, že astrologie
existovala už v bájné Atlantidě a odtud ji učenci přenesli do starého
Egypta. Za nejstaršího astrologického pozorovatele je považován
Berozus, babylonský kněz. Od Babyloňanů prý astrologii převzali Židé.
Největšího rozvoje dosáhla zřejmě v antickém Egyptě, kde se zjevil
bájný Hermes Trismegistos. Od Egypťanů se ji učili Řekové… Historie
astrologie je skutečně bohatá.
Na rozdíl od jiných věšteckých technik se v průběhu věků astrologie
nikdy ani dočasně neztratila z povrchu zemského. Jenom se
přizpůsobovala a měnila na základě vlivů společnosti, jíž byla
součástí. Na jistou dobu její růst a vývoj zbrzdila destrukce
předválečného období a devastace Hitlerovského pojetí, v současnosti
však zaznamenává veliký nárůst zájmu a oživení.
Astrologie zkoumá vliv Slunce a kolem něj obíhajících planet, jakož i
vliv Luny na Zem a lidské osudy. Její hlavní náplní je umění sestavit a
vyložit horoskop. Sestavování nám v současné době velice zjednodušuje
výpočetní technika, ale k přečtení a vyložení si člověk musí osvojit
jisté množství vědomostí. Avšak ne jenom odborné znalosti o pohybech
Slunce, Luny, planet a výpočet jejich drah dělají astrologa dobrým
astrologem. Abychom archetypy a symboly astrologie dokázali pochopit a
uměli je správně vyložit, musíme nechat pracovat svou představivost a
působit svůj cit. Musíme se spoléhat nejen na své znalosti, ale i na
svou empatii a intuici.
Teorie náhody a synchronicita
Věříte v náhody? Stalo se vám už někdy, že vás série drobných,
náhodných událostí nasměrovala k něčemu, k čemu jste se už dávno
chystali, nebo po čem jste už dávno v koutku duše toužili? Jistě ano.
Například v dnešní době je v zájmu rychlé komunikace nezbytný mobilní
telefon. Ale ten váš už zrovinka dosluhuje. A najednou se kolem vás
vyrojí reklamy na určitý typ, který se vám už déle líbí. Kamarádka,
nebo kolega se přijdou pochlubit zrovna tímhle typem telefonu. A
v prodejním místě zrovna ani jiný typ nemají v nabídce a tak spokojeně
odcházíte se svým vysněným mobílkem v kapse.
Nebo taky – dávno jste neslyšeli o svém kamarádovi, nebo spolužákovi. A
najednou se váš společný známý právě o tohoto člověka zajímá, cestou
domů potkáte jiného známého,
který vám sdělí právě o tomto člověku pár novinek, přijedete domů,
zazvoní telefon a ozve se kdo? No přece právě onen poslední dobou tolik
zmiňovaný spolužák… Náhoda? Nezdá se vám, že tyhle děje se dějí
podezřele synchronně?
Víme o teorii, dle které náhoda jako taková neexistuje a vše, co se
uděje, má svou příčinu. Obvykle tomu skutečně tak je. Určitý děj –
příčina – vyvodí další děj – následek. Tyto děje – příčina a následek –
na sebe navazují. Dejme tomu, že děje A, B, C a D probíhají v jisté
lineární časové ose. To je tzv. kauzální (příčinný) způsob myšlení.
Kdyby však tyto děje probíhaly současně, nebo v zanedbatelné časové
návaznosti, hovořili by jsme o synchronicitě. V kauzální logice není
výskyt těchhle jevů nijak podložen a tak jsme zvyklí považovat je za
náhodu. Pojem synchronicita zavedl počátkem minulého
století Carl Gustav Jung. Tento pojem se pokouší vysvětlit různé
udivující shody náhod. Dle jedné z interpretací tohoto pojmu jsou
všechy děje, všechny jevy na tomto světě vzájemně propojeny do jediného
celku. Znamená to tedy, že pochopíme-li správně jeden z nich,
pochopíme, co se děje v celém vesmíru, nebo v libovolné jeho části.
Synchronicita je vlastně vyjádřením onoho hermetického pravidla „jak na
Zemi, tak na nebi“ – čili změní-li se něco ve Vesmíru, se kterým jsou
spjaty naše životy a osudy, změní-li se něco v šálku čaje, či v naší
dlani, změní se to i v těch osudech a životech. Protože všechno se vším
souvisí a navzájem se ovlivňuje: pohyb čajových lístků v šálku, změna
hvězdných drah, karta, kterou si vytáhneme z balíčku – to vše určuje
náš osud a naši budoucnost… Mnoho těch, jenž se zabývali
věšteckými technikami a jejich zdokonalováním, nevědomky pracovalo na
základě synchronicity. Pozorováním dějů kolem nás a jejich následků
vytvářeli určité archetypy, budovali systém příčin, kterých součinnost
mohla vytvořit určité následky. Jinak řečeno – hledali souvislosti ve
zdánlivě nesouvisejících a náhodných událostech a pokoušeli se
odhadnout jejich vliv na budoucnost lidí, v životě kterých se tyto
shody náhod vyskytly.
Pojem synchronicita netvrdí, že vše, co probíhá ve stejném okamžiku,
navzájem bezpodmínečně souvisí. Říká však, že to, co si nárokuje na
společnou interpretaci, nemusí se dít na základě stejné příčiny, ale má
stejné dopady na následek. Z tohoto všeho vyplývá, že
synchronicita je vlastně jakýmsi základem všech věšteckých technik.
Nejmarkantněji je tato souvislost viditelná právě v astrologii, ve
které je nejtransparentněji vyjádřeno to „jak na nebi, tak i na Zemi“,
ono už zmiňované základní pravidlo hermetismu. Kdybychom si
synchronicitu zpersonifikovali, můžeme ji považovat za jakéhosi
„magického mistra“, s jehož pomocí se běh osudů stává srozumitelnějším.
Nemusíme je považovat za temný dar neúprosné moci. Můžeme je chápat
jako logický důsledek poznaného a známého programu… Zpracováno pro časopis IMIDŽ 01/2006 Použitá literatúra: Numerologie a osud, Peny McLean, Fontána 2002 Velká kniha numerologie, A. Šanová, Fontána 2002 Tajemství energie čísel a písmen, R. Reylachová, Centa 2005 Astrologie a sebepoznání, Taťána Goeseová, Argo 2005 Úvod do astrologie vodnářského věku, Ján Kaleta, Poznání 2004 Základy astrologie, Vladimír Sládeček, Sládeček 1998 Základní tarot, Alan Oken, Synergie 2001 Věštění a synchronicita, Marie-Luiz Von Franz, nakl.T.Janečka 2004 Kapesní I-Ťing, Johan Richter, Ekokonzult 2003 |
|
Aktualizováno ( Úterý, 24 leden 2006 )
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|