VĚŠTĚNÍ A SYNCHRONICITA

         Už od pradávna chtěl člověk znát svou budoucnost. V časech hektických a těžkých chtěl vědět, co ho čeká v nejbližších hodinách a dnech, v obdobích společenských, osobních, nebo všeobecných existenčních problémů ho zajímalo, jak se bude jeho život vyvíjet v následujících týdnech, či měsících…Ano, jsme lidé, tvorové zvídaví a jsme si vědomi toho, že naše životy jsou ovlivňovány množstvím různých faktorů, na které my naopak žádný vliv nemáme… A tak už naši dávní předkové obraceli se na starší a moudré svého rodu, kmene, či společenství – na šamany, čaroděje či vědmy, média a orákula. A aby proces věštění nebyl ničím rušen a ovlivňován, zřizoval člověk za tímto účelem zvláštní místa – svatyně, věštírny a chrámy a na jejich půdu vstupoval s bázní a úctou. Kdo už by nevstupoval pokorně někam, kde se doví, co ho čeká a nemine?
         

          K předpovídání budoucnosti, ale i ke čtení minulosti bylo v průběhu věků vypracováno množství věšteckých technik. Čtení ze zvířecích vnitřností a kostí, čtení z čajových lístků, nebo kávové sedliny, z ruky, z karet jednoduchých nebo tarotových, budoucnost byla předpovídána z hvězd, vypočtena pomocí numerologie, pomocí umění I-ťingu…
Řekněme si tedy něco alespoň o základních a nejznámějších věšteckých technikách:
           I-Ťing – Kniha proměn. Tento spis dle tradice sestavil legendární čínský císař Fu Si, který prý vládnul v letech 2852 až 2738 před Kristem a byl považován za otce čínské kultury a vynálezce původních osmi trigramů, ze kterých postupně sestavil celý systém věštecké Knihy proměn. Tento systém je založen na tom, že na základě spolupráce vědomí a podvědomí získává odpovědi na otázky, které člověka trápí. Klasifikuje 64 různých typů problémů, které mohou postihnout kohokoli z nás a poskytuje odpovědi na otázky, které může daný problém vyvolat. Do této podoby – 64 hexagramů – byla kniha I-Ťing pravděpodobně sestavena králem Wen (zemřel asi v roce 1150 p.n.l.) a byl to právě on, kdo k jednotlivým hexagramům začal přidávat vysvětlivky.
I-Ťing sám  o sobě má mnoho podob. Ve staré Číně se v začátcích jeho historie používal velice složitý rituál za pomoci lístků řebíčku, který byl v průběhu let zredukován na použití šesti specielních bronzových čínských mincí. A uplynuly další stovky let, než byl celý proces zjednodušen natolik, že si ho dnes může zkusit skutečně kdokoli. V období Chan (v letech 206 před Kristem, až 220 let po Kristovi) byl I-Ťing zařazen do konfuciánských kanonických spisů. Jeho studiu se od 18. století před Kristem věnovaly celé generace čínských učenců, filosofů, státníků a vojevůdců. Carl Gustav Jung jej označil za „jeden z největších výtvorů světového ducha“.
            I když je I-Ťing mezi odborníky známý už dlouho, do povědomí široké veřejnosti se dostal až v 60tých letech 20. století. V současnosti se i v mnohých oblastech „západní“ civilizace využívá stejně, jako na Východě. Radí se s ním před důležitými kroky a rozhodnutími popřední manažeři a podnikatelé, obchodníci jej berou se stejnou vážností, jako pohyb akcí na burze. Zasahuje do životů celebrit i obyčejných lidí.

           Tarot – jeho původ je nejasný, zmínky o něm sahají do velice dávné minulosti. Asi nejstarší zmínka o tarotu je datována z dob Starého Egypta. Kořeny jeho názvu mohou být spojeny se staroegyptským Ta-rosh, což znamená „královská cesta“, aneb „cesta králů“. Ke stavitelům pyramid nás vede i další slovo Toth, což je jméno egyptského boha magie. Jeho význam praví zhruba „ptáti se“, „hledati odpovědi“. A tak není docela nepodloženo tvrzení, že počátky tarotu a jeho mystéria sahají přinejmenším ke chrámům Luxoru, Memhisu, či Karnaku. S jistotou to ale tvrdit nemůžeme.
      Není to jenom tak obyčejná karetní hra. Tarot je zrcadlem naší duše, otevírá nám cestu k našemu skutečnému JÁ. I když si obvykle namlouváme, že sami sebe známe dokonale, mnohokrát si klademe otázky, které jsou odrazem našeho podvědomí. A karty nám říkají, co už někde uvnitř dávno víme. Tarot jako takový a ani jeho výklad není předpovídáním budoucnosti. Je jenom cestou, náznakem, jak máme své životy řídit, abychom dosáhli kýženého cíle. Chceme-li se prostřednictvím karet něco dovědět, podstatná je formulace otázky. Neptáme se tak, aby odpověď byla „ano“ či „ne“. Každá karta je symbolem určitých energií, vyzařování a ve chvíli, kdy si ji vybereme, je odzrcadlením našeho momentálního duševního stavu a energie.

      Tarot obsahuje 78 karet, rozdělených na dva celky – Velkou a Malou arkánu. Velká arkána čítá 22 karet, spíš filosofických a univerzálních, vyjadřujících základní archetypy, zatím co 56 karet Malé arkány se více dotýká jednotlivých oblastí života. Obrazy a symboly tarotu mohou mít pro různé lidi a situace různý význam. Proto když se tarotu na něco ptáme, odpověď k nám nepřichází z karty, ale z hlubin našeho vlastního nitra.
Nejstarší dochovaná sada tarotových karet pochází z roku 1450, jedná se o tzv. Viscontiho tarot. V současnosti však k nejpoužívanějším patří Crowleyho tarot, čerpající více z původních kořenů tarotu, a sada Rider White Tarot, autorem které je Arthur Edward White, jenž pro své karty zvolil současnější symboly.

             Numerologie je věda, dokazující že vše kolem nás, veškerý život, je podřízeno určitým zákonitostem, rytmu, tvořícímu pravidelné opakování a vibrace. Tyto faktory lze postihnout jedinečnou formou, zvanou číslo.
Až do poloviny 19.století zůstávala numerologie jako věda uzavřena pro všechny nezasvěcené, tedy pro ty,  kteří se jí aktivně nevěnovali. Do širšího života ji uvedl hlavně francouzský kabalista a zakladatel moderního hermetismu, Eliphas Lévi.
Historie numerologie sahá až ke starým Mayům, kteří někdy kolem roku 8500 p.n.l. sestavili první číselnou soustavu. S její pomocí spočítali rytmické průběhy vesmírných jevů a dráhy planet. Aby bylo možné vyvážit „dění na nebi a na Zemi“, ovlivnit kosmické vibrace, utvářející náš život, začali mágové používat čísla. A tak vznikla numerologie – magie čísel. Je jednou z nejstarších okultních disciplin, její vznik se datuje víc jak před 4tisíci lety. Avšak vždycky byla uměním poměrně kontroverzním – různé národy si vytvářeli různé numerické teorie a na jejich základě pak číslům přiřazovali určitý význam. K nejstarším z těchto teorií patří teorie obyvatel Babylonu a starého Egypta.  
        Všechno v našem životě je podřízeno jistému systému, pořádku, který vyjadřujeme právě čísly. První čísla jsou nám „přidělena“ dnem našeho narození. Další zaznamenávají náš věk, bydliště, telefonní číslo… Ale čísla nejsou jenom prostředkem k měření a počítání. Jsou úzce spjata s energií, vibracemi, silovými okamžiky a energetickými impulsy. Skrytý význam čísel ve spojení s písmeny tvoří základ numerologie a skýtá mnoho způsobů, jak s jejich pomocí předvídat, nebo usměrňovat náš osud.

           Astrologie vždy byla a v současné době stále je jedním z hlavních pilířů esoterických nauk. Společně s alchymií a magií patřila k základním prostředkům k proniknutí do tajemství kosmu a lidské duše.
Už od pradávna člověk vzhlížel ke hvězdám, snažil se pochopit jejich pohyb a jeho zákonitosti, upíral zrak k Luně a všímal si vlivy jednotlivých měsíčních fází na svůj život a okolí. Dopátrat se počátků astrologie není lehké. Jsou tvrzení, že astrologie existovala už v bájné Atlantidě a odtud ji učenci přenesli do starého Egypta. Za nejstaršího astrologického pozorovatele je považován Berozus, babylonský kněz. Od Babyloňanů prý astrologii převzali Židé. Největšího rozvoje dosáhla zřejmě v antickém Egyptě, kde se zjevil bájný Hermes Trismegistos. Od Egypťanů se ji učili Řekové… Historie astrologie je skutečně bohatá.
       Na rozdíl od jiných věšteckých technik se v průběhu věků astrologie nikdy ani dočasně neztratila z povrchu zemského. Jenom se přizpůsobovala a měnila na základě vlivů společnosti, jíž byla součástí. Na jistou dobu její růst a vývoj zbrzdila destrukce předválečného období a devastace Hitlerovského pojetí, v současnosti však zaznamenává veliký nárůst zájmu a oživení.
         Astrologie zkoumá vliv Slunce a kolem něj obíhajících planet, jakož i vliv Luny na Zem a lidské osudy. Její hlavní náplní je umění sestavit a vyložit horoskop. Sestavování nám v současné době velice zjednodušuje výpočetní technika, ale k přečtení a vyložení si člověk musí osvojit jisté množství vědomostí. Avšak ne jenom odborné znalosti o pohybech Slunce, Luny, planet a výpočet jejich drah dělají astrologa dobrým astrologem. Abychom archetypy a symboly astrologie dokázali pochopit a uměli je správně vyložit, musíme nechat pracovat svou představivost a působit svůj cit. Musíme se spoléhat nejen na své znalosti, ale i na svou empatii a intuici.
 

            Věříte v náhody?  Stalo se vám už někdy, že vás série drobných, náhodných událostí nasměrovala k něčemu, k čemu jste se už dávno chystali, nebo po čem jste už dávno v koutku duše toužili? Jistě ano. Například v dnešní době je v zájmu rychlé komunikace nezbytný mobilní telefon. Ale ten váš už zrovinka dosluhuje. A najednou se kolem vás vyrojí reklamy na určitý typ, který se vám už déle líbí. Kamarádka, nebo kolega se přijdou pochlubit zrovna tímhle typem telefonu. A v prodejním místě zrovna ani jiný typ nemají v nabídce a tak spokojeně odcházíte se svým vysněným mobílkem v kapse.
          Nebo taky – dávno jste neslyšeli o svém kamarádovi, nebo spolužákovi. A najednou se váš společný známý právě o tohoto člověka zajímá, cestou domů potkáte jiného známého, který vám sdělí právě o tomto člověku pár novinek, přijedete domů, zazvoní telefon a ozve se kdo? No přece právě onen poslední dobou tolik zmiňovaný spolužák… Náhoda? Nezdá se vám, že tyhle děje se dějí podezřele synchronně?

           Víme o teorii, dle které náhoda jako taková neexistuje a vše, co se uděje, má svou příčinu. Obvykle tomu skutečně tak je. Určitý děj – příčina – vyvodí další děj – následek. Tyto děje – příčina a následek – na sebe navazují. Dejme tomu, že děje A, B, C a D probíhají v jisté lineární časové ose. To je tzv. kauzální (příčinný) způsob myšlení. Kdyby však tyto děje probíhaly současně, nebo v zanedbatelné časové návaznosti, hovořili by jsme o synchronicitě. V kauzální logice není výskyt těchhle jevů nijak podložen a tak jsme zvyklí považovat je za náhodu.
          Pojem synchronicita zavedl počátkem minulého století Carl Gustav Jung. Tento pojem se pokouší vysvětlit různé udivující shody náhod. Dle jedné z interpretací tohoto pojmu jsou všechy děje, všechny jevy na tomto světě vzájemně propojeny do jediného celku. Znamená to tedy, že pochopíme-li správně jeden z nich, pochopíme, co se děje v celém vesmíru, nebo v libovolné jeho části. Synchronicita je vlastně vyjádřením onoho hermetického pravidla „jak na Zemi, tak na nebi“ – čili změní-li se něco ve Vesmíru, se kterým jsou spjaty naše životy a osudy, změní-li se něco v šálku čaje, či v naší dlani, změní se to i v těch osudech a životech. Protože všechno se vším souvisí a navzájem se ovlivňuje: pohyb čajových lístků v šálku, změna hvězdných drah, karta, kterou si vytáhneme z balíčku – to vše určuje náš osud a naši budoucnost…
          Mnoho těch, jenž se zabývali věšteckými technikami a jejich zdokonalováním, nevědomky pracovalo na základě synchronicity. Pozorováním dějů kolem nás a jejich následků vytvářeli určité archetypy, budovali systém příčin, kterých součinnost mohla vytvořit určité následky. Jinak řečeno – hledali souvislosti ve zdánlivě nesouvisejících a náhodných událostech a pokoušeli se odhadnout jejich vliv na budoucnost lidí, v životě kterých se tyto shody náhod vyskytly.
          Pojem synchronicita netvrdí, že vše, co probíhá ve stejném okamžiku, navzájem bezpodmínečně souvisí. Říká však, že to, co si nárokuje na společnou interpretaci, nemusí se dít na základě stejné příčiny, ale má stejné dopady na následek.
Z tohoto všeho vyplývá, že synchronicita  je vlastně jakýmsi základem všech věšteckých technik. Nejmarkantněji je tato souvislost viditelná právě v astrologii, ve které je nejtransparentněji vyjádřeno to „jak na nebi, tak i na Zemi“, ono už zmiňované základní pravidlo hermetismu. Kdybychom si synchronicitu zpersonifikovali, můžeme ji považovat za jakéhosi „magického mistra“, s jehož pomocí se běh osudů stává srozumitelnějším. Nemusíme je považovat za temný dar neúprosné moci. Můžeme je chápat jako logický důsledek poznaného a známého programu…
 
  
 
Zpracováno pro časopis IMIDŽ 01/2006
 
 
Použitá literatúra:
Numerologie a osud, Peny McLean, Fontána 2002
Velká kniha numerologie, A. Šanová, Fontána 2002
Tajemství energie čísel a písmen, R. Reylachová, Centa 2005
Astrologie a sebepoznání, Taťána Goeseová, Argo 2005
Úvod do astrologie vodnářského věku, Ján Kaleta, Poznání 2004
Základy astrologie, Vladimír Sládeček, Sládeček 1998
Základní tarot, Alan Oken, Synergie 2001
Věštění a synchronicita, Marie-Luiz Von Franz, nakl.T.Janečka 2004
Kapesní I-Ťing, Johan Richter, Ekokonzult 2003