|
 |
 |
 |
 |
|
Citát |
Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku je světlo...
Ruth Rendellová |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
V knihovně
|
Napsal Tarii
|
|
Neděle, 22 leden 2006 |
VĚŠTĚNÍ A SYNCHRONICITA
Co nás čeká a co nás nemine…?
Byli jste už někdy u kartářky, nebo navštívili nějaké medium proto, že jste se chtěli dovědět, co znamená vaše současná situace, kam vás zavedou její následky? V dnešní době, i když je to v podstatě éra techniky a vědy, saháme po všech dostupných prostředcích, které nám k poznání naší budoucnosti mohou posloužit. Je tedy úplně normální a běžné to, co by ještě tak před dvaceti lety bylo považováno za projev tmářství, ne-li přinejmenším psychické nerovnováhy a totálního „partajního“ kacířství: návštěva věštkyně, kartářky, nebo vypracování kompletního horoskopu.
{jos_sb_discuss:18}
|
|
Aktualizováno ( Úterý, 24 leden 2006 )
|
|
Celý článek...
|
|
|
Napsal Pianoforte
|
|
Sobota, 14 leden 2006 |
malý fejetonek o cestování
Jsem nadšená pro
cestování. Speciálně pro cestování vlakem, to už se dá přirovnat vášni nebo
přinejmenším k tomu, co občas nazýváme srdeční záležitostí. Kdo mne zná,
jistě rád potvrdí. Občas se ale i mně dějí věci, kdy si člověk uvědomí, jaká
maličkost někdy dělí příjemnou a pohodovou cestu od přinejmenším
traumatizujícího zážitku. Maličkost, chvilka...vpravdě minuta. Jestli se chcete
podílet na mé ventilaci právě takové události, čtěte dál :-)
{jos_sb_discuss:17} |
|
Aktualizováno ( Sobota, 14 leden 2006 )
|
|
Celý článek...
|
|
|
Napsal Zuzka Malíková
|
|
Neděle, 25 září 2005 |
Skutečný příběh
Tři měsíce. Dnes jsou to tři měsíce. Je to celkem dávno, ale ve mně je to pořád
ještě čerstvé. Snažím se na to nemyslet. Vážně se moc snažím, ale copak to jde?
Nejde, protože vím, co mě každé ráno čeká. Jízda autobusem. Jasně, úplně všední
věc. Každý den směr Český Těšín. Mé myšlenky však jedou úplně jiným směrem.
Vrací mě zpět…
|
|
Aktualizováno ( Pondělí, 03 říjen 2005 )
|
|
Celý článek...
|
|
|
Napsal Ragnaar
|
|
Neděle, 12 červen 2005 |
Eddické písně
Jejich tvůrci byli skandinávští Severogermáni a zachovaly se nám díky písemným zápisům Islanďanů z 13. století, tedy z doby vrcholného středověku. Obsah písní je pohanský a ústní verze většiny z nich vznikla v předkřesťanské éře. Křesťanství prosadili ve Skandinávii králové ke konci 10. stol. avšak pohanství nebylo mezi lidmi rázem vymýceno. Ještě déle zůstávaly existující písně v paměti lidí, kteří měli zálibu ve výtvorech předků a rádi se jimi bavili.
Pustý ostrov v Atlantiku osídlili v průběhu 50 let zhruba do roku 930 svobodní sedláci a vikingové převážně z Norska. Nejsilnější emigrační vlna nastala zřejmě koncem 9. stol., poté co král Harald Krásnovlasý zvítězil v bitvě u Havrsfjordu nad ostatními králi a pokoušel se o sjednoceni a feudalizaci Norska.
Hlavní zásluha o písemné dochování a pochopení poetiky skaldského a eddického básnictví připadá islandskému velmoži, politikovi a dějepisci Snorrimu Sturlusonovi (1178? – 1241). Tento všestranný muž napsal kolem roku 1220 knihu s názvem Edda. Význam slova „edda“ je „prabába“. V případě dané knihy bylo možná použito v přeneseném slova smyslu /prazáklad“ básnického umění.
Mytologické písně
Mytologické písně mají oproti hrdinským velkou cenu také proto, že se u jiných Germánů vůbec nevyskytují, a nemáme ani doklady o tom, že u nich existovaly. Materiál z Eddy se proto stal pramenem zkoumání germánské mytologie jak takové i ve studiích o mytologii obecně. O eddických písních platí ovšem to, co bylo řečeno v úvodu: jsou výtvorem skandinávských Germánů, konkrétně Norů a Islanďanů a než byly zapsány, prošly dlouhým procesem ústního přetváření, který probíhal ještě dlouho v křesťanském období. Obsahují mnoho vrstev, z nichž sice vysvítá základní pohanské představa o světě a jeho chodu, ale jednotlivé mýty z nich musíme pracně dobývat.
Zvláštní postavení zaujímají dvě nejslavnější písně, Vědmina věštba a Výroky vysokého. Vědmina věštba je vlastně spojením obou typů básní: vědma vypráví souvislou historii stvoření a zániku světa, avšak tento příběh se stává ze své podstaty rámcem pro vyslovení nejrůznějších vědomostí o světě bohů. Výroky vysokého jsou jedinou „světskou“ písní mezi mytologickými a vznikly zřejmě spojením více básní a zlomků. Převážná část přináší praktickou životní moudrost lidí, ale místy probleskují i kratičké mýty jako příklady k radám do života. K zařazení mezi mytologické písně ji opravňuje fakt, že cela báseň je jakoby vložena do úst Vysokého tj. Ódina, jak vyplývá z její poslední strofy.
Hrdinské písně
O existenci hrdinských písní máme - na rozdíl od mytologických – doklady i u ostatních Germánů a nejen u nich. Vlastní je i Indové, Řekové, Římané, Francouzi, Slované apod. Zatímco mytologické písně vycházejí z mýtů, hrdinské básnictví se zkoumá v souvislosti s pověstí. Základem pověsti jsou nějaké historické události, jejichž aktéři se stali pro následující generace hrdiny. Někteří badatelé vidí v pověstech stylizovanou historickou tradici, soustředěnou na lidské osudy a psychiku hrdinů, druzí mýty a archetypálních prasituacích, naroubované na historické postavy, třetí pohádky obohacené o tragický element. V germánském světě se pověst dochovala pouze v básnické podobě kratších písní, určených k ústnímu přednesu, nebo rozsáhlých knižních eposů (Beowulf, Píseň o Nibelunzích).
Dochované hrdinské písně nám dávají nahlédnout do archaického světa bojovníků. Z jeho etiky vyvěrají ctnosti hrdinů: tělesné zdatnost, chytrost, neohroženost, pohrdání smrtí, bezpodmíněná věrnost knížeti a druhům, hájení cti vlastní i cti rodu. Souhrn toho všechno představuje hrdinský ideál. Stejně jako muž ho vyznávají i ženy, třebaže mají na bojích s protivníky menší podíl a někdy naříkají, že naplnění ideálu je vrhá do neštěstí. Ženy jsou obdařeny schopnostmi dohlédnout do budoucnosti a předvídat osud. Osud hrdinů je vždy tragický a je završen smrtí v boji.
|
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 23 červen 2005 )
|
|
Celý článek...
|
|
|
Napsal Tarii
|
|
Neděle, 20 březen 2005 |
|
Píseň o Dveřníkovi, autor: Jana Rečková, vydal: TRITON, edice Trifid, 2005, obálka: Milan Fibiger, paperback, 315 stran, cena: 199,-Kč „Toto je příběh Dveřníka, který v Domě otevíral a zavíral ústí a brány, muže, který miloval princeznu, sloužil králům, přátelil se s katy a zachraňoval Dům, ač byl jeho otrokem. Také je to příběh chlapce, který chtěl vynalézt dveře.“ – tak praví anotace na zadní stránce knihy. Zároveň je to vlastně i stručný přehled děje, který je dost těžko nějak podrobněji a zároveň zevrubně popsat, jak se to v recenzích dělává. Že bych se o to alespoň pokusila?  Na počátku byl chlapeček – zvláštní a hloubavý, který by chtěl pořád něco vynalézat. Jeho největším snem bylo vynalézt dveře. Ale ne lecjaké dveře. Spíš brány mezi prostorem a časem. Jeho inspirací byl muž v červeném, který se mu jednoho dne jen tak, odnikud, zjevil a který před ním poodhalil tajemství existence hyperprostoru. Na počátku – tom pozdějším – byla dívka, která se zabydlela v polorozpadlém domku na hřbitově. Byla jí bližší společnost mrtvých, než živých, vyptávání policie, trápení po záhadném zmizení jejího přítele… Než do jejího života nevpadl jen tak, odnikud, zvláštní muž v červeném a nevzal ji sebou do svého světa – světů?… Ten muž procházel časem a prostorem, dívku vedl sebou, trpěl abstinenčními příznaky po droze, hledal lék, nebo tu svou drogu a pomalu, po kouskách dívce vyprávěl svůj podivný příběh o tom, jak se stal Dveřníkem, průvodcem časoprostorovými bránami. O tom, jak ho jako malého kluka unesli z domova, jak sloužil u Brány jako pomocník, než zjistil, že ji dovede ovládat a procházet jí bez potíží, jak miloval princeznu, jak se stal otrokem Domu, místa, kde všechno začíná /končí?…Dívka pak s Dveřníkem hledala jeho drogu/lék, pomocí kterého mohl lépe ovládat ústí a brány a Dveřník hledal počátek svého příběhu, počátek své existence, počátek bran. Je to skutečně kruh, příběh má spád a uhání tempem sobě vlastním až k překvapivému rozuzlení, které možná pro některé čtenáře překvapením nebude, rozhodně však ke konci i tenhle čtenář má co dělat, aby udržel přehled v linii celého příběhu – což ovšem není myšleno jako záporná kritika. Mám-li být upřímná, Jana Rečková mě touhle knihou překvapila. Příjemně. Stejně jako svým předešlým počinem, 24 a ½ hodiny denně, což je horror, plný plíživé kingovské hrůzy. Kam zařadit Píseň o Dveřníkovi, je trochu sporné. Je to scifíčko s atmosférou fantasy a musím říct, že se čte moc dobře. Také asi díky odpovědnému postoji Tritonu k vydávaným knihám. A také díky hezké obálce s přitažlivým mladým mužem v popředí, jež nesporně upoutá pozornost čtenářů/čtenářek. Celkově je nutno pochválit edici Trifid za zpracování fantasy a sci-fi řady. Posuďte sami – srovnejte si do police jejich knihy a stejný formát a velmi příjemné a vkusné obálky oku jenom ulahodí a navnadí ke čtení – je to tak, viďte? Sáhněte tedy po Písni o Dveřníkovi a vydejte se na cestu časem i prostorem. |
|
Aktualizováno ( Neděle, 20 březen 2005 )
|
|
| | << Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Následující > Konec >>
| | Výsledky 28 - 36 z 55 |
|
|
|
|
|
|
|
V knihovně 
