Vydal se na cestu, co v hlavě má za nápady?
Vzal do ruky štít a do druhé meč
Na lidskou zlobu chystá si zteč
To co je živé, dnes v noci asi padne hlady
Přemohly ho krutosti přitažlivé vnady
Buď si kde chceš, hlavně neuteč
Raduj se z dní, jen je neprobreč
Křišťálu perla ať ti padá z brady.

Putuje tmou v šedé zbroji rytířské
Do hlav tne a shazuje je na zem
Utíná údy, je to učiněný blázen
Myšlenky prosté, avšak velmi kacířské
A za jejich duše ani trochu nesteskne
Necítí žal, když zapraská jim vazem
Dělá co cítí, když připadá si zrazen
A ve tmě se sem tam jen jeho pohled zaleskne

Pak potkává jí, svoji lásku jedinou
Ve světě krutosti je ostrovem vlídnosti
Pomáhá srdcím od veškeré lítosti
Hojí rány svou duší nevinnou
Když však se rodokmeny rozvinou
Zjistíme, že dcerou je bídnosti
A toho se prostě, nikdy už nezprostí
A tak s ní i jeho sny zahynou.

Čistí si meč od krve své milé
Leží tam na zemi v kaluži rudé
A z jejích skutků jen vzpomínka bude
Na kostech suchých jen maso shnilé
A on si obléká boty a plášť, tentokrát bílé
Vymítil všechny, bohaté, chudé,
Všechny je zabil, proto dál půjde
Jako vítězný hrdina, slavná to chvíle...