Myslím, pokud se pletu, pak mě opravte, že hory mrtvých pronikly už do všech druhů filmů. Neuniklo nic. Od večerníčků až po porno. Domnívám se dokonce, že výraz "akční" film poněkud ztrácí smysl, protože mnohý romantický film akční filmy strčí do kapsy.
Staré dobré časy radů Vacátků se už nevrátí. Vždycky mě dojme, když slyším nebo čtu, že tohle už se použít nedá, že žijeme v 21. století. Autor zřejmě žije v domnění, že umlácení motykou odešlo s minulým stoletím pryč, dnes smíte někoho umlátit pouze a jedině klávesnicí od počítače. Tzv. domácí zabijačky, to se děje snad v českých domácnostech, kde jsou sto let za opicema, ale pokud chcete být světoví a in, musíte obět nechat přežrat, až praskne - kdo viděl film Sedm, ví, o čem mluvím.
Jenomže, milí labužníci a žrouti filmových vražd a účastníci virtuálních zabíjecích orgií, ono je to ve skutečnosti trošku jinak. Už jste viděli opravdu někoho zemřít? Viděli jste někoho velmi těžce poraněného? Nebo když nic jiného - byli jste alespoň babičce či dědečkovi na pohřbu? Zemřel vám někdo blízký, lhostejno zda násilně či nikoliv? Přemýšleli jste někdy o oprávněnosti či neoprávněnosti trestu smrti?
Některé z těchto otázek Vám (znovu) vytanou na mysli, pokud se podíváte na film Krzystofa Kieslowského Krátký film o zabíjení. ---------------------------------------------------------------------------------------
Film je opravdu krátký - něco přes osmdesát minut. Máte-li dobrou náladu, kterou nechcete ztratit, raději se na něj nedívejte. Máte-li období dlouhodobých depresí, nedívejte se také. Tento film Vás z nich rozhodně nevyvede.
Jde o popis jednoho soudního případu, s tím, co mu předcházelo, a s tím, co následovalo. Soud sám ovšem zobrazen není, s výjimkou jednoho rozhovoru advokáta se soudcem. Film má tři hlavní hrdiny - dvacetiletého chlapce, který zavraždí taxikáře, taxikáře samotného, a advokáta mladého vraha.
První polovina filmu, nazvěme ji Zločin, má velmi silný začátek a konec. Mezi nimi vidíme prostředí panelákového města, ve kterém se ne zcela přehledně pohybují všichni tři hrdinové, a brzy poznáme, že k vraždě dojde, náznaky jsou jednoznačné. Hrdinové se míjejí, každý má svůj cíl, rozhoduje náhoda. Advokát skládá advokátské zkoušky, taxikář se projevuje jako podrazák i jako milovník psů, budoucí vrah hledá náhodně budoucí oběť - taxi. Tato část filmu ovšem začíná titulky, přes které vidíte potkana a poté oběšenou kočku. Opravdu Vám to optimismu do žil nevleje. Končí vraždou, která je prvním vrcholem filmu. Jedná se o chladný popis snahy zabít člověka, snahy, která se dlouho nedaří. Zabít člověka nemusí být tak snadné ...
Druhá polovina filmu, nazvěme ji Trest, má zcela jiné vyznění. Chaotičnost prvního dílu zcela mizí. Popisuje zejména advokáta, jeho pochyby o kvalitě obhajoby (klient byl odsouzen k trestu smrti oběšením), jeho vztah ke klientovi včetně návštěvy ve věznici. Tato část filmu je až asepticky, dokumentárně nezúčastněná. Hluboký dojem na mne zanechala sekvence, ve které kat se svým pomocníkem prohlížejí a kontrolují popravčí místnost. V jediném místě je tato nezúčastněnost prolomena, zejména hudbou - je to ta část, kdy advokát jde za klientem a hovoří s ním před popravou. Ovšem nejsilnějším místem celého filmu, a v tom se asi všichni shodnou, je závěrečná část, cca 6-7 minut. Je to opět odtažitý, ale přesto děsivý obraz popravy samé, počínaje příchodem pro odsouzence na celu. Nevzpomínám si, že bych něco takového někdy viděl.
První část filmu, poté, co pochopíte, že jde o vraždu, Vás pouze šokuje naturalismem provedení; ovšem příliš nechápete, jaké proboha může být pokračování filmu. Zato druhá část je postavena téměř od počátku na gradujícím napětí. Žádný thriller, spíš bezmoc, utrpení, zoufalství. A ten konec ... Donutil mne přemýšlet o sobě. Člověk si tak občas zafantazíruje, jak by stál před popravčí četou, odhodil nedopalek a nonšalantně nastavil hruď ... A pak vidí tohle.
Hlavně první část filmu vypadá trochu dokumentárně. Nevšímá si jen hrdinů, ale i okolí, kamera trochu těká ... Takový nervní popis. Ve druhé části se vše soustřeďuje na postavy, ale opět - je tam odstup. Pomož si, diváku, sám. Neřeknu ti, co je dobré a co zlé. Tohle se stalo, tady to máš a dělej si s tím, co chceš. Přemýšlej, pozvracej se, usni, odejdi, tvůj problém. Ne, že by se mu to vždy dařilo, ale z rovnováhy vás vyvede.
A pozor! Nad tímto filmem lze uvažovat skutečně pouze v obecné rovině. Případ konkrétního vraha je vyřešen a není nad ním co bádat. Navíc, zřejmě úmyslně, není ve filmu ani náznak motivu, ani náznak nějakých souvislostí, náznak dalších polehčujících či přitěžujících okolností. Nepřináší žádný nový pohled na problematiku justičních vražd, tak oblíbenou. Pouze svým, filmařským způsobem, připomíná, že vraždy nejsou taková selanka, jakou se zdají být, že existuje trest smrti a že jeho výkon také není nic příjemného. Samozřejmě, krutě jsem to zjednodušil.
Ano, nejsou tam stovky mrtvol, dokonce ani desítky. Není tam žádná pořádná "akce". Pokud se bez ní nedokážete obejít, nedívejte se na to.
Je to zasazeno do prostředí Polska konce osmdesátých let. Ale nemylme se. Ty problémy, o které tam jde, ty nezmizely. Ty nejsou zas tak úzce vázané na Polsko, osmdesátá léta, dokonce ani na socialismus.
Hradní fórum 
