Vzpomněl jsem si na Vodňanského rozbor Sněhurky a sedmi trpaslíků: ... Po několikadenním odstupu, s chladnou hlavou, mohu zvážit i negativa filmu. Má je, i když ... nepřevažují.
Asi se mně včera stalo, že jsem se dostal do stejného duševního rozpoložení jako hrdinové filmu. Byl to obraz, zvuk, kombinace obojího? Existenciální otázky, které se neřešily příliš explicitně, ale nevyřčeny visely neustále ve vzduchu? Nevím. Rozhodně když film končil, velmi překvapivou pointou, byl jsem v lehkém deliriu.
Je to jednolité dílo, ale části se Vám nemusí líbit. Je dlouhý tři hodiny. Některé situace ztěží chápete, nevíte, proč vůbec ve filmu jsou, i když režisérovu poetiku znáte. Film od diváka vyžaduje komunikaci ve formě alespoň soustředění. Klade velké množství otázek, ale sám neodpovídá na žádnou. Je to frustrující. Pokud tento požadavek nesplníte, brzy usnete.
Na druhé straně není nudný, alespoň myslím, snad nejsem příliš zaslepen.
Pokud znáte a máte rádi Lynche, víte, o čem mluvím. Je to úplně jiný typ filmu i režiséra, proboha, nedá se to vůbec srovnávat, ale takové to residuum zoufalství na konci, to je podobné. Skončí film, Vy s nádherným pocitem vstanete, pocity, myšlenky, nadšení zůstává, ale někde tam na dně se chvěje ta myšlenka - to jsem tak blbej, že vůbec nevím, o čem to bylo?!?!?
Fórum 
