Ještě za bolševika jsem měl několik diskusí o politice s jedním známým, nemohu říci přítelem. Po převratu se stal ještě známější, pak resignoval, bohužel. Příčiny byly si ve větě, kterou mně mimo jiné řekl: "Vzpomínáš si na poslední věty z Cromwella? Často na ně myslím a chápu, jak se cítil ... " Tehdy jsem je neznal.
Cromwell je rozporuplný film. Mnohými zatracovaný, mnohými obdivovaný, rozhodně však zapomenutý. Rozumím kritikům. Je to film z roku 1970, přesto i na tu dobu působí poněkud starobyle. Možná je to ovšem tím, že film měl být ponurý, a byl ponurý. Dvě bitevní scény mě moc nepřesvědčily, ale na druhou stranu - nejsou pilířem filmu. Příliš nechápu, jak mohla být hudba navržena na Oscara. Je to ten typ hudby, který já osobně nesnáším, kdy autor se snaží navodit v historickém dramatu atmosféru pomocí chorálů, žesťů, smyčců; připomíná to Spartaka, Ben Hura, nebo dokonce husitská dramata Otakara Vávry.
Na zcela opačné straně stojí herecké výkony. Zejména Cromwell Richarda Harrise je uhrančivý, cílevědomý, chladný i vášnivý. V králi Karlovi Aleca Guinesse má velmi dobrého soupeře. Výborně působí i další, vedlejší postavy - např. sir Hyde, komoří krále, puritáni, lord Essex, a další.
Král Karel chce udržet Anglii celistvou, jednotnou, protestanstskou a pod svou vládou. Cromwell chce udržet Anglii celistvou, jednotnou, protestantskou, pod vládou parlamentu. Tragédií obou mužů je, že ani jeden není úspěšný, alespoň za svého života.
Králi Karlovi v tom brání stav královské pokladny, chování šlechty, vliv jeho katolické manželky. A Cromwell? Na začátku jej vidíte jako obhájce krále, poté jako obhájce soužití krále a parlamentu, poté jako iniciátora procesu s králem vedoucího ke králově popravě. Lid si však prostřednictvím parlamentu není schopen vládnout sám, a tak Cromwellovi nabízí královskou korunu, jaká absurdita. Nakonec Cromwell, znechucený úplatkářským parlamentem, provede vojenský převrat a vládne do své smrti jako Lord Protektor. Jak mu říká jeden z jeho spolubojovníků - stal ses tím, proti čemu jsme bojovali.
Dvě víry měl Cromwell zažrané do morku kostí. Víru v Boha a víru v demokracii. Co vše je nutno obětovat demokracii? Život v Americe, kam chtěl Cromwell původně odjet, život syna, život krále, životy svých vojáků, život svůj, ...
Tento film nemá žádné hollywoodské efekty, je v zásadě prostý. Je to jen příběh, dost věrně se držící historických skutečností. Je to příběh kladoucí otázku - je vůbec možné, aby si lid sám vládl? Je demokracie vůbec možná, není to jen přelud, myšlenková konstrukce? Tuto otázku nám neklade rafinovaně vymyšlený scénář, tuto otázku nám kladou dějiny. Několikrát jsem si jej v poslední době pustil, tuto otázku si kladu také.
A ty poslední věty Cromwella? Vyžene poslance parlamentu, posadí se ztěžka na jednu z lavic a řekne: "Přísahám ve jménu Boha, že tento národ získá řádnou vládu, i kdybych to měl udělat sám. Dobrý Bože, dej mi sílu, abych to zvládl udělat sám."
