Chlad světa teď v mém těle
rozprostírá se, mrazí mě až do morku kostí
srdce mé je zlomené, neveselé
plní se žalem, zlobou, a možná i zlostí.

Žal, ten je kvůli ní, pro ni
i když už poučen být bych měl
znovu a zas, vždy mi srdce zlomí
protože svým citům jsem poručit neuměl.

Zloba je pro vás, přátelé moji
za optimismus, kterým jste mě nakazili
rána v duši teď se těžce hojí
věřili jste, však těžce pak narazili.

Zlost, tak ta patří mně samotnému
za naději, které jsou dovolil vyjít ven
že zaslepila pravdu i zraku nehmotnému
a nakonec končím znovu poražen.

Končí to stejně,
žal, zloba a zlost
už je to beznadějné
ať přijde konec, pro jednou dost!