|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Blýskají se perly dechu
když rosí se na útěku
na útěku z tichých úst
z úst, co navždy drží půst.
Třpytí se kamínky smutku
kutálí se ze zármutku
ze zármutku tělu cizí
kde radost, tam bolest ryzí.
Leskne se pot z čiré slasti
neumírá, patří vlasti
patří vlasti rodné své
co ode všech ho odnese.
Smáčí půdu temná krev
kácí se k zemi korouhev
korouhev co nosíval
když těla druhých pohřbíval.
Jeho tělo bere zem
Pán teď bude spokojen
spokojen s tou vůlí svou
že ztrestal duši nečistou.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
V dubovém Háji 
