Zkouším ze rtů svých

Vypustit aspoň smích.

Jenže zdá se, že na mé tváři

Úsměv víc už nezazáří.

A tak se snažím žertovat

O tom, jak chtěl jsem milovat.

Moc mi to nejde, zdá se mi,

Tak tvářím se jak praštěný.

Nejspíš jsem v dobrém rozmaru

A tak je všechno po staru

Tady jen vtípky, támhle smích

Nikdo neví, že jsem vevnitř ztich.

Utírám kapky smíchu ze sklenky

V očích mi mizí panenky

Duhovka okna světa uzavírá

A v mysli mojí zeje černá díra.

Ve vesmíru věru malém

Dělám se svých citů harém

Válí se jak děvky v chlívě

Asi došlo k velké chybě.

K chybě v nějakým programu

Co dopadl mi na hlavu

K chybě co se nepustí