|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Krajina ledová, šero a chlad
a nocí se rozléhá žal, co žene až k pláči
v útrobách prázdno, po lidech hlad
zamrzly naděje, spěchu světa dnes nepostačí. Co se to děje, co se to zjevilo na obzoru?
Podivné teplo a síla nová se to vrací.
Prasklinky v ledu, to radost bezesporu...
Co jen to je? Snad se to neobrací!? A pak se to stalo.
Obrovské slunce se vyhouplo hned.
A žal s sebou vzalo,
pod jeho žárem, taje i led.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|
V dubovém Háji 
