Po celý den chodily
ze snů naděje se rodily
a dospělí je bořili.
Se strachem a pláčem
stávají se rváčem
a nic je už nezastaví.
Půjdou a změní svět z ohavnosti
na peklo...
... nebo mi něco uteklo?

Ve zchátralém prostředí
jen stěží se dobro odstředí.
Možná, že někde dole v kalu
svítá plamínek na lepší časy...
Snad nesfouknou ho dětské hlasy
snad bude z něj požár štěstí!
A nebo... spálí celý svět
svými ohnivými chapadly.
Uvrhne existenci do chaosu
a zadupe nás pod popel!

A co dát dětem trochu citu?
Pomohlo by to? Spasí nás to?
Jistě... ale kde jen tu lásku vzít???
Nesmíme jí nechat shnít sic poslední je to naděje!
A poslední znamená poslední
protože když dopustíme aby naše děti
ve špíně žily jak v doupěti
pak jen zkázu sklidíme
že ne? Však uvidíme...