|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Nesnídáš a nehlídáš tu přibýváš a ubýváš nelítáš a nechodíš víc už mi neuškodíš. Přicházíš a odcházíš v mým srdci se procházíš v co doufáš už netušíš když jim srdce rozbušíš. Hniješ v duších cizích těl co nesměl a kolik měl v hlavě své jen rozumu nepřijdu tam, nebudu. Ač andělská tak mučíš nás dík tobě si zlámem vaz po tobě jen zkáza zlá šíří se jak nákaza. Že jsi nic neslíbila proto ses jim líbila v jejich duších pobýváš protože se nehlídáš. Tak přestaň hrát si s nimi hned pozor krásko, neuleť neuleť do chtíče svého pak stane se ti něco zlého. V samotě jsi zklamala že ses touhy nevzdala kolik ještě přijde chvil ve kterých tě utopil. Neslyšíš a nevnímáš a davem se prodíráš zahyneš v dechu draka vyletíš až nad oblaka. Poletíš až dozraje tvoje cesta do ráje a ačkoli jsi nechtěla dostaneš křídla anděla.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|