Dotknu se zlehka tvých tváří
abych zažehnal prázdnotu
a budu tu s tebou, dokud zas nezazáří
jedině ve dvou můžeš zažehnat samotu.

Počkám tu tiše, až zas bude ti do zpěvu
až smích co ztichl zas se vrátí
počkám tu tiše až vrátíš se k úsměvu
zaženu obavy, ať navždy se ztratí.

Zanesu světlo do krajiny stínu
prosvětlím zákoutí, kam oči nevidí
vymetu z rohů lezavou zimu
ať táhne pryč, daleko od lidí.

V levé dlani hřejivý plamínek
v pravé světlo uzdravující lidi
v koutku oka stříbrný pramínek
a oko, které do všech duší vidí.

Jak patron nad světem v dálce stojí
a snad má strach, co bude dál
snad je vyděšen, moc se bojí
ale je tady, aby to zažehnal...