Pochybuji, že něco je skutečně náhodné. Všechno, co se přihodí, je v podstatě
podobné člověku, kterému se to přihodí...událost se jaksi nevysvětlitelně
přizpůsobuje, mění se její jakost, aby se hodila pro povahu každého, s kým
souvisí...
Odpusť mi, prosím, všechnu bolest, co ti působím a naděje, po kterých ti šlapu. Asi mě nebudeš chtít vidět nikdy víc a nikdy znovu rozumím ti,, já tě chápu
V labyrintu mojí mysli ztrácím sám sebe emoce zmítají mojí bytostí. Ač není mým záměrem působit zlo, původcem jsem působím mnoho zlých krutostí.
V dubovém Háji 
