Když to vidí, nebe pláče:

„Andělé šli na lahváče!“

Když to spatří, tak se stydí

a to neví, že moc nevidí.

Andělé se líně válí

jejich mysli chlastaj v dáli

křídla svá rozpínaj, leští si peří

v síly dobra jen málokterý věří.

Jazykem si lížou těla

těla statná, rozechvělá.

Už nejsou dílem boží lásky

co zajímá je? vlastní vrásky.

Je vedro, je léto, je to žár

vědět to, byl by se neožral

zhýrale se v škarpě válí

kdo ucítí ho, hned se vzdálí.

Opilec snem opilý

Nadějí je prohnilý

Kdysi byl a nyní není

Štěstí z něj už nepramení

Zavírá se nebe

A ranní mráz ho zebe

Chlastá rum, ne kolu

A proto padl dolů

Když pak chtěl zpátky vzhůru

Přitloukli mu křídla k kůlu

Tak to musí nastat