Průvan událostí, zdá se,
teď přibouchl mi dveře
k nekonečné kráse.
Vykoupení ve spáse
neleze mi do páteře
co bolestí teď zmítá se.

Bloudivé hvězdy na nebi
prsty světla hrají si s trávou
měsíční dech dnes bude zkažený
výdech duše, tak podivně blažený
slzy, co z očí skanou
zaprodal sebe, z kůže je stažený.

Měsíční prst, kosti bílé, chmatá,
bere a ohmatává vše co v cestě jest
nemá moc času, cítí svítání brzy, proto chvátá
za chvílí zhubí ho slunce, naděje zlatá
zažene trápení, chlad a děs
vzpomínkou na mor jen má hlava sťatá.