|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Uprostřed davu, přesto sám obklopen lidmi, zemřít mám zlomená naděje, plná ran v hřbitově smutku zakopán Trpký je sen, nocí se zdá žalostným dnem je duše má sedmero nebes můj život zná však v tenhleten moment všude je tma. Na kraji světa, stojíme v objetí pláčeme spolu, jsme plni dojetí záleží na nás a na způsobu pojetí sněhobílá krev, stala ses obětí. Nakonec smrt, bída a žal přišel a odešel, vše s sebou vzal hladina zčeřená, vítr se smál s nadějí bezesnou život si hrál.
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|