Čas přijde a odejde v širé pláně
kde jste vy lidi, co stáli byste na mé straně?
Kdo jako trámy pevného citu trosky mé podepře?
Měl bych to skončit, zahodit provždy své vnitřní rozepře.

Měsíce svit už nebalzamuje bytí
drogy nepomáhají, ani časté pití
jen v síti zášti světlo naše chytí
tu černou díru v srdci už nikdo nezasytí.

Ve sluneční krajině očí co světem těkají
objevují se stříbrné prameny, pak po tváři stékají
a cestou vzdušnou nesou svůj třpytivý lesk
zvoní melodii, hlavním motivem hudby je bolest a stesk.

V prostoru nicota, v těle jen hlína
tam, kde byl pořádek teď šklebí se špína.
Nečekám, že by samota měla být jiná
a tak se zdráhám žít - čí je to vina?