,,Jenže ve válce už to tak chodí: nikdy nevíte, co se děje, co se stane a už vůbec ne co se stalo. Buď se s takovou šílenou věcí smíříte, nebo se zblázníte sami.‘‘
Kapka potu po hrudi
teče dolů, nestudí
potí se dvě těla v slasti
smějí se a chtěj být šťastní.
Kapka potu po tváři
běží vousem, nezáří
svíjí se dva na loži
ruku v ruku založí.
Kapka potu na rameni
odtéká, už nepramení
a po chvílích věčné něhy
našla i ta kapka břehy.
Kapky potu stékají
když na sebe štěkají.
Kéž se radši spojili
a v posteli se zpotili.
Poezie z kapradí 
