Dotýkám se těch tvých snů
Zmrazován vášní teplých rtů
A do vnitřku duše tvé
Mě vítr slov odvane
Pak usadím se, zakořením
V nitru tebe s tebou se ožením

Těšíš se? Stydíš se?
Vzdoruješ? Příčíš se?
Netušíš, že jsem z tvého vzdoru živ?
A směji se, to není žádný div!
Na věky věků tvá mysl jen má je
Vezmu ji s sebou, však nikoliv do ráje!