Chybí mi dotek těch tvých snů
a záře tvého překrásného světa
chybí mi i vůně tvých dnů
a radost, která v srdci vzkvétá.

Postrádám lehkost tvého bytí
a s ní tvou bezstarostnost nevinnou
bez tebe mou cestu nikdo neosvítí
a potom se moje sny rozplynou.

Není tu už úsměv tvojí tváře
co by rozjasňoval mojí smutnou líc
se zvláštní silou zlaté svatozáře
bojoval proti samotě - teď není už ho víc.

Kam zmizel jen třpyt hedvábných to vlasů
jak vodopády krásy valily se dolů
už nehladí mě něžnost tvého hlasu
proč jen, proč nemůžeme žít spolu.

Nepoznám znovu chuť tvé kůže sladké
ty odešla jsi a nevrátíš se zpět
už nepohladím nikdy tvoje tváře hladké
po chvíli s tebou budu navždy hladovět.

V srdci navždy jak perlu chci tě chránit
tu vzpomínku na tebe mi nikdo nerozdrtí
ať se třese ten, kdo chtěl by mi v tom bránit
já budu tě míti v sobě, až do samotné smrti.