|
Dubový Háj -
Poezie z kapradí
|
|
Napsal Theodor
|
|
Sobota, 09 říjen 2004 |
Tam za horami, tam slunce zapadá A potom před nimi jen temno převládá Do lidských srdcí se od východu vkrádá chlad To proto, že teplo uteklo daleko na západ A ve zmrzlých srdcích je pro druhé málo místa Zůstává jen nenávist a jen zloba čistá Když odešlo slunce a do duší padl žal Paprsek světla odnesl s sebou štěstí, jen smutek nepobral Střípky studeného ledu sněží dolu z oblohy Zahřej mě, jsem slabý, už nepostavím se na nohy Zachraň mé tělo v objetí nebeské síly Chci naposled poznat cit, než zamrznou mi žíly Až naposled se dotkneš zledovělých řas Odpusť mi, prosím, že opustil jsem vás Už neměl jsem sílu se sebou bojovat A den co den mému osudu vzdorovat
|
|
Aktualizováno ( Sobota, 12 březen 2005 )
|